Na stole je návrh dluhového vyrovnávacího mechanismu, který by Řecku v těžkých časech (nových hospodářských recesích) snižoval splátky dluhu. Není ale jasné jak moc, jakého dluhu by se to týkalo a zda by úlevy nastupovaly automaticky.

Zdá se, že Německo stále bude patřit spíše k opatrnějším hráčům u stolu, zatímco Francie k těm velkorysejším nabízejícím Řecku větší oddych od dluhového břemene přesahujícího 320 miliard eur. Střety se povedou zejména o to, zda se budou úlevy týkat “pouze” dluhu poskytnutého z mechanismu ESFS nebo i z fondu ESM nebo dokonce bilaterálních půjček. Tuto maximální verzi prosazuje Mezinárodní měnový fond, který je advokátem “velkých úlev”. Členské země eurozóny ovšem budou dělat vše pro to, aby dohodu nemusely na domácím politickém hřišti prodávat jako přímý transfer peněz do Řecka…, vůči úpravám bilaterálních půjček tedy řada z nich může mít ostré výhrady.