Dnešní příspěvek je částečně kontextová odpověď na dotazy čtenářů ohledně tzv. hybridní informačně - propagační války, moci a války technologických gigantů (amerických, britských, čínských, německých a potažmo ruských) v měnícím se geopolitickém prostředí. To charakterizují především absence důvěry, nekontrolovatelný lineární rozvoj technologií a nelítostný konkurenční boj. Technologické giganty kryjí v podstatě tři druhy státníků - politiků: obchodník - finančník, rozvědčík - právník a chemička / chemik - právník. Ve Velké Británii je kryje geografka – finančník.

Hned v úvodu konstatuji, že vedle Amerika First, poslání spolkového ministra průmyslu SRN vnímám jako Německo First. Tyto dvě First nedávají naději na umístění Česka v první lize technologických mocností, ani v oblasti zpracování dat a jejich bezpečnosti. Nedoporučoval bych se proto hrnout do soudních bitev, i když vím, že i nejslabší a nejzkorumpovanější stát může být konec konců silnější než nejbohatší člověk nebo bohatá společnost. Kromě toho, že msta bývá sladká, v ČLR se tonoucím nepomáhá.

První příklad. Německý antimonopolní úřad (Kartellamt), který řídí pan Andreas Mundt, ve svém epochálním rozhodnutí oznámil, že proces proti Facebook, který začal v roce 2016, je přechodně ukončen. Rozhodnutí úřadu omezuje hlad Facebooku po datech. Tudíž politickou cenzuru. Zneužívání postavení a technologických možností, které nabízí mimo jiné provázaní Whatsapp, Instagram, Apps a další vymoženosti doby by mělo během 12 měsíců skončit. Jinak hrozí pokuta. Než tomu tak bude, musíme si počkat na rozhodnutí o odvolání u Vrchního zemského soudu v Duesseldorfu. Tam se odvolá pan Zuckerberg a boj o data mezi bezmocnými a již závislými občany na technologiích a aplikacích, a stárnoucím, skandály ověnčeným Facebook, bude pokračovat. Nevylučuji, že Facebook nedostojí své povinnosti podobně, jako nesplnil slib nazvaný Clear history. Proč? Protože boj se mi jeví předehrou mnohem vážnějšího duelu: America First - Německo First, který bude částí trojboje.

V tomto kontextu se nachází pozice a budoucnost čínské společnosti Huawei v USA a EU. Osud Huawei, co se týče účasti v realizaci G5 (cca 100x rychlejší než G4) se mi jeví i v ČR zpečetěn. To nehledě na skutečnost, že důkazy proti Huawei se podobají důkazům o tom, co řekl Pán Bůh. Nic na tom nezmění odpověď NÚKIB na dopis Huawei, ani skutečnost, že v SRN je situace s Huawei ke dnešnímu dni jiná. Mluvčí spolkové vlády Steffen Seibert řekl, že kabinet v této věci nenalezl společné stanovisko. Ministr dopravy Andreas Scheuer, do jehož kompetencí spadá digitální infrastruktura, oznámil, že jednání bude pokračovat. V debatě o Huawei jde o to, zda bude stačit splnění bezpečnostních kritérií, certifikačních pravidel, uzavření dohody vlád o zákazu špionáže, nebo zda bude společnost Huawei ze stavby 5G sítí vyloučena. Dovedu si představit, že v případě vyloučení Huawei se duel mezi USA a SRN transformuje do trojboje: USA, SRN a ČLR. I v trojboji nevidím žádné zvýšení šancí pro vstup ČR do první technologické ligy z mnoha objektivních a politických důvodů.

V této souvislosti poznamenávám, že v SRN se Spolkový úřad pro bezpečnost informační techniky (BSI) a telekomunikační společnosti vyslovily pro to, aby čínská firma předem vyloučena nebyla. A že kancléřka Angela Merkelová v odcházení nechce zanechat koš s dědictvím bez čínských dárků, indikuje to, co řekla v úterý: SRN bude požadovat záruky o neodevzdání dat čínskému státu. Jak taková záruka může vypadat, nevím. V každém případě čas letí jako voda, a příležitosti se nikdy nevracejí nebo neopakují.