Není proto divu, že napsat příběh o Schwabovi představuje komplexní úkol spojený s osobním rizikem, utajovanými, v některých případech odstraněnými, zřejmě důležitými, informacemi. Uvedené dovoluje předpokládat, že Schwab je člověk s kvalitní maskou, hrající dobře inscenovanou roli, který dává přednost pobytu ve stínu a vychází na světlo dne, když je to skutečně potřeba a nehrozí úžeh nebo úpal.

Švábský příběh

Příběh rodiny Schwabů nutí ptát se:

1. Je Klaus Schwab skutečně přátelská osoba, která chce udělat dobro pro lidstvo, nebo jako syn nacistického kolaboranta pokračuje v práci otce, který aktivně pomáhal nacistům?
2. Je Klaus Schwab podnikatel, kterému můžeme věřit, že chce vytvořit spravedlivější společnost a pracovní místa pro obyčejného člověka, nebo je to člověk, který pomohl společnosti Sulzer Escher-Wysse k technologické revoluci a pomohl nelegální výrobě jaderných zbraní v jihoafrickém rasistickém režimu apartheidu?
3. Co měl Klaus Schwab v roce 2006 skutečně na mysli, když prohlásil: Znalosti budou brzy dostupné všude – říkám tomu 'Googlizace' globalizace. Už to není o tom, co víte, ale o tom, jak tyto znalosti používáte. Musíš být kardiostimulátor.

Nežiji v době, ve které bych měl prostor a čas přiblížit čtenářům podrobněji životní příběh Schwabů a tak kvalitně dokázal na základě omezené znalosti faktů, analýzy fyziognomie, řeči a činnosti WEF, že Klaus Schwab nepraktikuje to, co káže. Osobně mu apriori nevěřím. Skutečnost, že jednou ze tří priorit WEF je nešíření jaderných zbraní, protiřečí skutečnosti, že Klaus Schwab a jeho otec Eugen pracovali na šíření jaderných zbraní, kdy byli podnikateli. V případě Schwabů, historie rodiny odhaluje mj. zvyk pracovat s genocidními diktátory kvůli zisku a moci. Nacisté a jihoafrický režim apartheidu jsou dva z nejhorších příkladů krátkozraké orientace Schwabů. Otázkou je, zda to v té době mohli nebo nechtěli vědět, a zda případný obrat k prioritě o nešíření jaderných zbraní je skutečně výsledkem funkce (s)vědomí Schwaba.

Klaus Schwab se totiž úspěšně pokusil zakrýt svoji účast v nacistické éře. Prostřednictvím WEF pomohl rehabilitovat politiku kontroly populace pomocí eugeniky, o které jsem se také zmínil v jednom z posledních příspěvků. Proto se nabízí otázky: 1) Existuje nějaký důvod domnívat se, že Schwab se zásadně změnil, a že není ničím jiným než moderní veřejnou tváří staré agendy, jejíž přežití musí být zajištěno? 2) Nesnaží se Schwab realizovat čtvrtou průmyslovou revoluci s cílem vybudovat základ čtvrté říše? K odpovědím na uvedené a jiné otázky vede mj. článek nezávislého žurnalisty z Cardifu (Wales), Johnny Vedmorea: Schwab Family Values a také The Bob Murphy Show.