Dohoda s Palestinci je v nedohlednu. To dokazují včerejší čísla mrtvých a zraněných a přípravy oslav založení státu Izrael. Uvedená fakta a současná situace v regionu nabízejí možnost si uvědomit, že 1) z kmenového hlediska je teologický a etický obsah tří náboženství (judaismu, křesťanství a islám) lhostejný, že 2) bez dialogu a ústupků není mírového východu z pasti, kterou tvoří volba mezi abstraktním univerzalismem (neznajícím nic jiného než jedince obdařené virtuálními lidskými právy), a partikularismem (uzavírajícím jednotlivce to jejich kulturně hodnotových tradic), a že 3) jestliže je Bůh Bohem všech, tak tuto pluralitu ruší ti, kteří ignorují výhody nezobrazitelnosti Boha. Nezorbrazitelnost Boha totiž dovoluje tvorbu etického prostoru, ve kterém je možný pozitivní vztah ke všem kulturně jiným. V tomto kontextu se nachází i výsledky zamyšlení nad morálkou (obecným rámcem), spravedlností (ve srovnání s dobročinností a důstojností) a konkrétní politickou odpovědností na dilemata světa (integrační, migrační a imperiální politika Západu). Výsledkem takového zamyšlení je porozumění židovskému pojmu cdaka. Ten zahrnuje oba póly jediné spravedlnosti, která se odlišuje od pouhé vlády práva. V praxi to znamená, že 1) pomoc bohatých chudým je jednou z povinností, že 2) polidštění kapitalismu, ve kterém globální elita žije všude a nikde, v následku čeho se vyhýbá sociální zodpovědnosti vůči chudým, patří do říše mýtů, a že 3) na prahu sdílené ekonomiky je na čase si uvědomit, že sdíleným dobrem společné a společenské zodpovědnosti je také příroda, jejíž částí je člověk, obraz Boží. Obraz není původním, a nemůže nikdy být pánem přírody.

Založení státu Izrael David Ben-Gurionem a prvním prezidentem, chemikem Chaim Weizmanem (1874-1952) a vývoj státu, nabízí celou řadu dalších možností ke srovnání a zamyšlení nad aktuálními výzvami dneška. K možnostem se řadí význam tradice výuky, význam požadavků moderny a v neposlední řadě význam lidských zdrojů. Odmítám označovat člověka jako kapitál do té doby, než člověk bude vnímán a posuzován v bilanci ne jako pasivum (výdaje), ale jako aktivum (s rostoucí hodnotou, založenou mimo jiné na zkušenosti a moudrosti). Izrael žije z lidských zdrojů (přírodní zdroje nemá) s hlubokými kořeny v půdě obdělávané pravidelným trénováním ducha, historií diaspory a v neposlední řadě více než 6.500 IT strat-ups. Uvedené mi nabízí si připomenout jedno z několika důležitých obohacení osobního a profesionálního života.

Obohacení, které nazývám trojím, způsobila setkání a diskuze (v rámci Eurasijského ekonomického fóra v Astaně a jinde) s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii 2005 (sdílené s Thomasem Schellingem) Robertem Aumanem , narozeným 1930 ve Frankfurtu nad Mohanem. Aumannův největší přínos byl v oblasti opakovaných her. To jsou situace, ve kterých se hráči setkávají se stejnou situací znovu a znovu. Aumann byl první, kdo v teorii her definoval koncept korelované rovnováhy (correlated equilibrium). To je druh rovnováhy v nekooperativních hrách, který je flexibilnější než klasickáNashova rovnováha. Aumann mi mimo jiné umožnil porozumět i verši zTanachu: Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. (Žalm 127). Z toho vyplývá, že jediná možnost, jak může nejenom sionismus, ale i ostatní přežít, je, abychom všichni žili na náboženském základě.