Dnes se vztah USA – RF nachází pod bodem mrazu, v situaci, kdy US department používá a extensivně využívá staré instrumenty, na které si málokdo vzpomíná: Zákony před a po 1991, kdy Ruská federace byla odevzdána na pospas USA a Západu. Není to prezident Trump a jeho administrace, kdo vytvořil právní základ pro sankce proti RF. Je to US department, který předbíhá Senát a Bílý dům, přebírá aktivitu v předvolební době v USA, a využívá starý zákon a přijetí pozice ministerstva zahraničí Velké Británie v případu Skripal & Co. Přijetí politické pozice na úrovni ministerstva zahraničí neříká vůbec nic o konečném rozhodnutí soudního řízení, doprovázeného důkazy. Stačí ale pro politické rozhodnutí. A to bylo přijato. I proto, že neexistují v USA a Velké Británii s pravděpodobností hraničící s jistotou žádné důkazy o účasti ruského státu ve zločinech prý způsobených Novičokem. Druhou otázkou je, jak zákony US administrace využívá, jaké následky a reakce lze očekávat od RF a dalších států, a kdo je autorem smyslu předbíhání prezidenta a Bílého domu americkým Senátem.
Již povrchní studium textu rozhodnutí USA dovoluje tvrdit, že USA ve své podstatě požadují přiznání viny RF, omezení suverenity RF sliby, jejichž plnění by měly kontrolovat orgány OSN a Bůh ví, kdo ještě. V neposlední řadě to znamená možnost dále obviňovat RF, kdykoliv a z čehokoliv, bez jakéhokoliv důkazu. S takovou to výzvou nepočítal jen naivní nebo koupený komentátor nebo analytik.
Nedovedu si představit, že prezident Putin v současné formě a situaci bude opakovat tehdejší situací vynucenou strategickou chybu z roku 2014 (v otázce Donbasu), a že se vzdá. Dovedu si však představit, že rozhodující fáze strašení a zvyšování napětí se bude kvalitativně měnit po 6. Listopadu 2018, po sečtení volebních hlasů v USA.
V závislosti od výsledku listopadových voleb dojde k zahájení impeachmentu proti prezidentovi Trump, tím k dalšímu zhoršení vztahu s RF. To může obsahovat odvolání velvyslanců obou zemí, plnohodnotný odchod od používání USD, vyloučit nelze ani omezené vojenské akce. Nebo dojde k dočasnému posílení pozice prezidenta Trumpa. Prezident má totiž možnost nezneužít zákon, tlačit RF dále do rohu, a může mít zájem na tom, aby sankce nebyly ještě tvrdší. Píši o dočasném posílení, protože akce protivníků prezidenta v USA mohou být různé, včetně z historie známého odstranění prezidenta pomocí atentátu.
Není pochyb, že říjnové volby v české kotlině budou ovlivněny vztahem USA – RF, nevyřešenou migrační a dluhovou situací v EU a lokálními problémy, o nichž se v horkých letních dnech nemluví. Vyhlídky pro občany nejsou růžové. Mladá a střední, na požitek a konzum orientovaná generace, není schopná a ochotná se organizovat na základě kontextové analýzy situace v Evropě a ve světě, přestože má k tomu vše potřebné. Starší generace nemá sílu, ani prostředky.
Pro osvěžení paměti, v době transformace světového finančního a obchodního systému připomínám, že na přelomu 19. a 20. století existovala Skandinávská měnová unie (Norsko, Švédsko a Dánsko). Jako příklad vytvoření evropské měnové unie bývá považována Latinská měnová unie. Tu v roce 1865 vytvořilo Belgické království spolu s Druhým Francouzským císařstvím, Italským královstvím a Švýcarskem; v roce 1868 se přidalo Řecké království. Do Latinské měnové unie se nepřímo zapojily i Španělské, Rumunské a Srbské království, Bulharské knížectví, Venezuela a San Marino a další. Latinská měnová unie byla rozpuštěna roku 1927. Psal jsem o rozpadu nejenom Latinské měnové unie několikrát během posledních let. Přichází čas, kdy dluhová past asymetrických hospodářství nebude schopna nabídnout potřebné politické a hospodářsko – finanční podmínky pro trvání Euro v současné podobě.
Před 20 roky stála 2 litrová láhev Coca Cola 0,89 USD. Kolik stojí dnes? Před 20 roky prodala Nokia 22 milionů telefonů značky Nokia 6120, American Airlines zavedla jako první na světě, elektronickou letenku ve všech 44 státech kam společnost létala. Britney Spears vypustila své první single album Baby One More Time, Frank Sintra odešel z tohoto světa po té, co prodal více než 150 milionů desek. 42 druhý prezident USA, Bill Clinton se dočkal 19. Prosince impeachmentu, a PhD studenti Larry Page a Sergey Brin založili Google.
Ani manželství z nebes, jímž se označovalo tehdejší spojení automobilek Daimler (vlastník Mercedesu) a Chrysler a vznik koncernu DaimlerChrysler nebylo šťastné a dlouhé. Spojenectví dvou kulturně odlišných firem ukončil Daimler definitivně v roce 2009. Američané těží dodnes ze spojenectví, především v oblasti techniky z Daimler. Podobně tomu bude u všech, kteří si neuvědomují obsah přísloví: Všude je dobře, kde nejsme.
Před 10 roky (v září 2008) burzy po celém světě zaznamenaly hluboký propad: Pražská burza se 10. září propadla na 26 měsíční minimum. 15. září byl zaznamenán na Newyorské burze nejhlubší propad od 11. září 2001. 25. září jsme mohli pozorovat největší bankrot v dějinách USA. Zhroutila se největší americká spořitelna Washington Mutual. 29. září vláda Velké Británie znárodnila hypoteční banku Bradford & Bingley, vlády Beneluxu zachránily Fortis, vláda Německa se zaručila za úvěr pro banku Hypo Real Estate a vláda Islandu převzala kontrolu nad bankou Glitnir. O den později vlády Belgie a Francie zachránily banku Dexia, vláda Irska vydala neomezenou záruku za vklady v bankách a za dluhy finančních ústav.
Tenkrát jsem si vzpomínal na setkání s představiteli několika energetických koncernů na konferenci na Kypru. V paměti mi zůstal Jeffrey Skilling (od února 2001 výkonný ředitel Enron), který upřednostňoval tzv. forward market (dopředný obchod), zavedl nový typ účetnictví, zvané mark-to-market (umožňující zaznamenávat předpokládaný budoucí zisk z podepsaných smluv a uskutečněných podniků v okamžiku podepsání smlouvy). Jako analytik, ne finančník jsem stěží nacházel slova a odvahu k vyjádření obav, že vše skončí tak, jak to skončilo. Předpokládal jsem 2003-2004, nezodpovědná hra s čísly a penězi akcionářů skončila 25. Ledna 2002. Dnešní situace není v podstatě jiná. Proto se zmiňuji o krizi.
Celosvětovou ekonomickou krizi bylo možné konkrétně identifikovat již v roce 2007. Americká hypoteční krize postupně přerůstala ve světovou finanční krizi. Cena ropy v první polovině roku 2008 vedla k poklesu reálného HDP a zvedla spotřebitelské ceny. Cenu ropy hnaly vzhůru spekulativní obchody (penzijních a hedgeových fondů, které nakupovaly komodity, aby snížily riziko portfolia pramenící z akciových trhů), slabý USD a rostoucí poptávka ČLR před olympiádou. Podzimní úder 2008 finanční krize smetl nejen přední světové banky a akciové trhy, ale i cenu ropy. Ta se z červencového maxima (147 USD za barel) propadla během dvou měsíců o třetinu, její pád pokračoval, až na konci roku 2008 prolomila hranici 40 USD za barel.
Krize roku 2008, podobně jako krize roku 1929, byla ve srovnání s tím, co je před námi, procházka růžovým sadem. Proč? Jedním z důvodů je, že emise dolaru negeneruje ekonomický růst. Proto se musí hodnotit potenciál na pokles. Pokles v USA lze podle různých modelů očekávat mezi 50-60 % při nynější úrovni HDP. V západní Evropě je reálné očekávat pád okolo 50 %, pád světové ekonomiky v rozmezí 25-35 %. Otázkou zůstává časový faktor. Ten nelze nijak vypočítat. Nikdo neví jaké ochranné mechanismy má ekonomika, a jaké formální ukazatelé představují červenou linii, a kdo vede loutky. Současné objemy emisí peněz, dluhů a formální data byly ještě před 10 roky považovány za nepřijatelné a fantasii. Proto nedává smysl spekulovat. Existují však symptomy v podobě vzrůstajícího politického napětí, ignorování mezinárodních úmluv a v neposlední řadě morální a etický úpadek. Ten dokumentují USA. Názorným příkladem je ochota, nebo možnost přinutit svědčit advokáta (Cohen) pod přísahou proti svému klientovi (Trump). Každý si může představit, jaké síly působí na vnitropolitickém poli, jaký je jeho stav, a tím i stav USA. Z hlediska reálných příjmů se USA dostaly na úroveň roku 1957. To znamená šedesát let zpět. O jakém pokroku může zde být řeči, když průměrný dluh americké domácnosti tvoří 120 % jejího ročního příjmu. To je přibližně dvakrát více, než co může být normálně obsluhováno. Výdaje amerických domácností jsou přibližně o 25 % větší než jejich příjmy. To umožňuje konzumismus, patologický odpor ke spoření, částečně růst státního dluhu a bezvýchodnost.
S bezvýchodností se v představitelné budoucnosti setká i EU, s ní i česká vláda. V případě potvrzení volebních trendů členských států EU (SRN, Itálie, Maďarsko, Polsko apod.) v ČR, pokračování politiky založené na pseudo-solidaritě a maloměšťáctví, očekávám, že současná vláda se dožije Silvestra 2018 pouze s velkou dávkou štěstí. Spoléhat se na štěstí, když neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, nedoporučuji. Souhlasu netřeba.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
