Dynamický přízemní efekt spočívá v tom, že mezi krátkými nosnými plochami a vodní hladinou vzniká nosný polštář a vztlak zvyšuje i tzv. přízemní jev - omezení indukovaného odporu křídla o malé štíhlosti blízkostí země či vodní hladiny. Do rychlosti 80 km/h se ekranoplán chová jako loď, při 100 km/h se chová jako vodní kluzák či vznášedlo a při rychlosti 150 km/h již jako klasické letadlo. Vojenskou výhodou ekranoplánu je, že díky výšce letu v rozmezí cca 3–10 metrů nad hladinou se dokáže vyhnout minám a protitorpédovým sítím. Je nezasažitelný torpédy a ze země odpalovanými protiletadlovými a protilodními střelami. Tím, že se nedotýká vodní hladiny, je sonarově neviditelný. Startovat přistávat může na mořských vlnách v síle 5 balů. Proto je mnohem bezpečnější než normální letadlo a zničitelný prakticky jen leteckými řízenými střelami.

Na bázi ekranoplánu Orlenok byl zkonstruován bojový raketový ekranoplán Luň, později, v roce 1992 byl potvrzen projekt Spasatel (Zachránce) se startovní váhou do 400 tun, rychlostí do 550 km/hod, se 150 – 500 cestujícími, plus nemocničním a lékařským komplexem. Analogy projektu do dnes neexistují, podobně jako systém mořské záchrany vypracovaný s použitím ekranoplánů. Demokratizace Ruské federace nedovolila ukončit vývoj a realizaci mořského záchranného systému. Ke štěstí, alespoň Rusů, demokracie neusmrtila znalosti, zkušenosti a odborníky. Dnes probíhá vývoj a konstrukce vojenských a civilních ekranoplánů v RF bez spolupráce se Západem. Ruské ekranoplány jsou přiznány klasifikačními orgány USA, Itálie, Francie a dalších námořních mocností z doby slabé RF.

Co se týče civilního vývoje, mohu sdělit, že nové pokolení ekranoplánů, pojmenované Sagaris, Turmalin, Goldfinger, Waldaj 45P, Kometa 120M, vysokorychlostní Serna, Linda apod. se vyznačuje futuristickým designem, vysokou technologií a splněním náročných ekologických požadavků na hluk, ohrožení ovzduší a bezpečnost.