Všechny dotazy mají jedno společné: Za prvé – ani věštec neví nic o svém osudu. Za druhé - válka již běží. Za třetí – nemá smysl spekulovat o následcích toho či onoho činu, konání a srovnávání předpovědí, nadějí a očekávání expertů, analytiků a politiků. Proč?

Zjednodušeně platí, že jednou započaté procesy nelze zastavit. My se můžeme pouze snažit je zpomalit, hledat prostředky pro kontrolu a oddálit jejich následky. Kromě toho platí, že všechna tradiční metafyzická a náboženská učení popisují konec ér a cyklů, jako poslední bitvu. Nejenom z politiky USA víme o boji dobra proti zlu, o ose zla, o prevenčním zabíjení oficiálních státních představitelů na cizím území, cizí mocí neschopnou předložit důkazy, získat soudní rozsudek, získat alespoň tichý, když ne již oficiální souhlas k vraždě.

Krátce: žijeme v době, kdy se potvrzují staré pravdy. Neexistuje mezinárodní, národní a vůbec žádné právo, kromě práva síly. Tu mohou uplatnit pouze skutečně suverénní státy. Ty je možné spočítat na prstech jedné ruky. Rozdělování na dobro a zlo a konání politiků (včetně vůdců suverénních států) svědčí o nemožnosti předem zvolit samo sebou se rozumějící dobro, pojistit se proti chybám a vědomě se zúčastniteschatologické bitvy na správné straně. Německé slovo Endkampf popisuje podstatu současné planetární situace na třech základních úrovních: Agonie (medicína) – Showdown (dramaturgie) – Armageddon (v eschatologii).

Pláč a skřípění zubů je fráze popisující pekelné utrpení a objevující se původně v Novém zákoně. Fráze ale současně popisuje utrpení, které je společné agonii, showdown a armageddonu se svými eschatologické motivy. Proto i bitvy v konci dob prosakují do všech částí života. To znamená i do politiky, hospodářství a náboženských, quasi náboženských i tzv. nenáboženských hnutí. Kritici náboženství jako Friedrich Nietzsche nebo Bertrand Russell používali frázi jako důkaz krutosti křesťanství. Proč se zmiňuji o eschatologii?

Eschatologie (z řeckého eschatos) jako imaginativní konstrukce představuje nauku o posledních věcech. Zabývá se událostmi, které žádný člověk nezažil a nelze je tedy ověřit. Kromě toho se zabývá něčím, co není ohraničeno časem a co se tedy vymyká naší zkušenosti.