Současná realita v Turecku dovoluje představu, že Turecko se může velice brzo dostat to analogické situace v jaké je Sýrie a Irák. Proč? Formálně bojuje Turecko na dvou oficiálních frontách: z vnějšího pohledu s tzv. IS, z vnitřního pohledu s Kurdy, kteří ale také bojují s tzv. IS. Budu-li věřit oficiálním zprávám, že poslední atentát je dílem džihadistů, tak musím souhlasit s míněním tureckých novin Yeni Safak. Ty ukazují na nutnost „mluvit o mnohonárodnostní invazi, která má za cíl oslabit Turecko, jako hráče, který za posledních deset let dosáhl nebývalého pokroku, a dostat Turecko do role oběti, především ve světle mnohonárodnostního převratu v Egyptu, na základě politické polarizace v Turecku. Přijmu – li tvrzení, že jediným viníkem atentátu jsou Kurdové, pak je nezbytné mluvit o občanské válce v samotném Turecku. Přidám – li k tomu ještě skutečnost „vyrovnávání si účtů“ tureckých politických stran, lze tvrdit, že prezident Erdogan se dostal do analogicky stejné situace, ve které je prezident Asad. Co to znamená?

Je to především pro NATO a EU velká výzva, která má jako vše, také dvě strany. Na jedné straně požaduje Turecko přiznání Kurdů jako teroristů na stejné úrovni s tzv. IS, paradoxně bojujících na straně USA proti tzv. IS. Na druhé straně se ohlásili síly, které využívají ruský zásah v Sýrii pro tvrzení o „splnění dávného přání Ruska se pevně usídlit na pobřeží Středozemního moře.“ Ani jednomu, ani druhému, zatím Západ neuvěřil.