Desetiletí se táhnoucí vstupní jednání Turecka a EU, migrační problematika, vztah Turecka a Řecka, problematika na Kypru, v Libyi a Karabachu, zájmy o ropu a plyn ve Středozemním moři a v neposlední řadě zrušení statutu

muzea chrámu Hagia Sophia, také Boží Moudrosti, přispívají k rostoucí skepsi vůči Turecku u politiků, podnikatelů, osob přepisujících historii, bourajících památníky, sochy, nebo občanů majících obavy z islamizace Evropy.
Původní křesťanská svatyně s centrální kupolí a sídlo patriarchy se nachází v zátoce Zlatý roh v Istanbulu, představuje jednu z nejznámějších sakrálních staveb světa, která byla vysvěcena 27. prosince 537. Po dobytí Konstantinopole Osmany (1453) byla upravena na mešitu, opatřena minarety a 1934 v rámci reforem Atatürka, sekularizována. Od té doby sloužila jako muzeum. Od 24. července t.r. bude opět sloužit jako mešita, prý také jako muzeum.

Zmiňuji se o Turecku a o chrámu, protože napjatý stav s nejasnou budoucností mezi Tureckem a EU, kritika rozsudku ze strany EU, mnoha jiných států a organizací přinutila ministra zahraničí Turecka Mevlüt Cavusoglu hájit rozhodnutí soudu tvrzením, že se jedná o otázku národní suverenity a vnitřní záležitost. Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis nesouhlasí s hodnocením rozhodnutí soudu, Tureckým vysvětlením a EU postojem, který lze popsat jako evropsko – tureckou otázku a tvrdí, že se jedná o univerzální otázku. Kdo ví, co je správné?

Neví to ani Papež František. Ten mluví o bolesti, ruský Patriarch Kyrill I. o hrozbě pro celé křesťanství a autor příspěvku o symbolu změn na úrovni geopolitické: Jedná se totiž o možný triumf Muslimů ve spojení s letitou snahou o osvobození Skalního dómu. Tato svatyně v centru Chrámové hory v Jeruzalémě byla postavena mezi lety 687 až 691. Muslimové ji nazývají Vznešená a ušlechtilá svatyně, Židé a křesťané Chrámová hora. Po celá staletí jej evropští cestovatelé mylně nazývali mešita Umar ibn al-Chattáb nebo Omarova mešita.