Dante Alighieri (1265-1321) patří společně s Francescem Petrarcou (1304-1374) a Giovanni Boccacciem (1313-1375) mezi otce italské literatury. I přes malé časové rozpětí, které dělí tyto autory, patří Dante do jiného období než zbylí dva spisovatelé. Je ještě úzce spjat se středověkem, je jeho završitelem a zároveň nejvýznamnějším autorem. Petrarca a Boccaccio stojí na počátku humanismu.

V současném okamžiku dějin, zatemněném hlubokou nelidskostí a nedostatkem důvěry a vyhlídek do budoucna, nám postava Danta – proroka naděje a svědka lidské touhy po štěstí – přináší slova a příklady, které nás povzbuzují na naší cestě, napsal papež František v apoštolském listu, který vydal při příležitosti začátku oslav 700. výročí úmrtí Dante 25. března tohoto roku. List nazval Candor lucis aeternae (Jas věčného světla). V tento den (prý) začala literární pouť hrdiny Dantovy Božské komedie Peklem, Očistcem a Rájem.

Ačkoli básníkův život poznamenal vleklý spor s tehdejším papežem Bonifácem VIII. a jeho spis De monarchia (O jediné vládě) byl ještě v roce 1900 na církevním Indexu zakázaných knih, nacházejí novodobí papežové v jeho díle silnou inspiraci. Již Benedikt XV. označil Danta ve 20. letech minulého století v encyklice In praeclara summorum k 600. výročí jeho smrti za křesťanského básníka, který řečí takřka božskou vyzpíval křesťanské ideály, jejichž úchvatnost a jas kontemploval celou duší. Jen v Božské komedii je 588 citátů z Bible. Dantovu věrnost víře vyzdvihl i papež Pavel VI. roku 1965 v apoštolském listu Altissimi cantus k 700. výročí básníkova narození. Kromě toho všem účastníkům Druhého vatikánského koncilu věnoval výtisk Božské komedie. Opakovaně Danta ocenil i papež Jan Pavel II.

Zatímco papež František v listu Candor lucis aeternae vidí v Dantově díle integrální součást evropské kultury s jejími křesťanskými kořeny, a podle papeže básník žádá, abychom ho vyslechli a následovali, stali se jeho druhy na cestě, protože nám také dnes chce ukázat, kudy vede cesta ke štěstí, kde je přímá cesta k plnému prožívání našeho lidství, k překonání tmavých lesů, v nichž ztrácíme orientaci a důstojnost, nejenom veřejně právní česká média nemohou najít okénko ve svých programech pro zmínku o narozeninách, které si osobně připomínám 21. května bez ohledu na to, že nemám k dispozici dokumentární důkaz. Nikde jsem nezahlédl zmínku o díle autora s hlubokým citem k lásce, nejenom k Beatrici, ale i k osudu městského státu Florencie v roce 1300. Tenkrát se rozhodovalo o jeho dalším osudu. Dante neváhal jít do sporu s papežem Bonifácem VII., který chtěl získat Toskánsko pro své příbuzné.