Když už zmiňujeme dvě hlavní události z minulého týdne, tak v jejich případě zarazí jedna zásadní implikace, která stojí za hlubší úvahu. Po čtvrteční akci ECB to vypadá, že krátkodobé úrokové sazby zde budou na roky přikovány k nule. Naopak, pokud vše půjde v americké ekonomice alespoň tak dobře jako v posledních týdnech a měsících, tak je možné, že se zvýšení dolarových oficiálních úrokových sazeb dočkáme plus mínus za rok. V tržní praxi to znamená, že nás čeká dost zásadní divergence úrokových sazeb, která je mimochodem velmi dobře vidět na dlouhodobých úrokových sazbách. Například rozpětí u desetiletých úrokových sazeb mezi výnosy amerických a německých vládních dluhopisů dosahuje patnáctiletých maxim. Je takováto divergence udržitelná a může zajít ještě dále? Přední činitelé ECB v podstatě říkají, že o něco takového jim v podstatě vlastně jde, ale v praxi bude záležet na tom, jak ekonomika eurozóny odpoví na dvě fundamentální otázky. Za prvé, zdali se vyhne japonskému deflačnímu scénáři, a pokud bude odpověď na otázku číslo jedna kladná, tak za druhé, bude eurozóna schopna ignorovat (hospodářsky i tržně) průběh ekonomického cyklus v USA?