Po počáteční ostré verbální rétorice vůči Sýrii přichází stále více signálů, že to s vojenskou odplatou za použití chemických zbraní nebude tak horké. Včera večer totiž utrpěl politický výprask jeden z hlavních "jestřábů" - britský premiér Cameron, když mu parlament v hlasování fakticky zakázal použití vojenské síly proti Sýrii. Nyní bude upřena pozornost na amerického prezidenta Obamu, který se musí rozhodnout, zdali se mají USA do vojenského zásahu pustit a navíc osamoceny. Paradoxem přitom je, že skeptické domácí publikum bude o nutnosti vojenské akce v Sýrii přesvědčovat jeden z nejlevicovějších amerických prezidentů historie, který svoji (úspěšnou) volební kampaň postavil na premise, že je třeba co nejrychleji stáhnout americké jednotky z Iráku a Afghánistánu.

Celá záležitost okolo Sýrie, která se mnohým zdála být tak černobílá, se začíná pořádně zamotávat, a to člověk ani neuvažuje o otázce zásahu proti Sýrii v kontextu velmi pravděpodobného (radikálního) zhoršení vztahů mezi Iránem a Izraelem.