Začněme dolarovými úrokovými sazbami, které v pátek od zveřejněného excelentního reportu z amerického trhu práce nepřestaly růst a tak pouštějí žilou prakticky všem trhům. Pokud rostou bezrizikové výnosy, tak je pochopitelně těžké pro ostatní třídy aktiv (snad s výjimkou bankovních titulů), aby performovaly za předpokladu, že nepanuje přesvědčení, že růstový boom, který indikoval říjnový report z amerického trhu práce, se bude opakovat. Takové přesvědčení všeobecně nepanuje, stejně tak jako nepřevládá názor, že nás zasáhne nějaká nečekaná inflační vlna (byť inflace v příštích měsících opravdu vzroste). Tím spíše můžeme sázet na to, že růst dolarových sazeb má v tomto roce své jasné limity, neboť ani americká ekonomika nemá na to, aby jednoduše ustála rychlé utažení finančních podmínek. Ty jsou přitom zpřísňovány nejen skrze silnější dolar, ale také prostřednictvím nižších cen komodit, akcií a v neposlední řadě skrze růst kreditních marží.

A právě růst kreditní marže nám poslouží jako hezký můstek, po kterém osla převedeme do Evropy resp. eurozóny a jejích politických problémů. Ty aktuálně zahrnují nejen koaliční trable německé kancléřky Merkelové v souvislosti s uprchlickou krizí, ale hlavně politické pnutí na pyrenejském poloostrově. Jednak to v Portugalsku vypadá, že po parlamentních volbách bude nakonec postavena čistě levicová vláda (a padá tak možnost pro-reformně laděné velké koalice) a jednak to začíná jiskřit ve Španělsku, kde katalánský parlament schválil rezoluci o nezávislosti. Ta bude sice smetena ze stolu ústavním soudem, ale pnutí mezi regionální a španělskou vládou se může před celorepublikovými parlamentními volbami stupňovat.