Kdo si ze střední a starší generace pamatuje, o čem je taková absurdní taškařice, jakou je jednou za čtyři až pět let konaný sjezd vládnoucí komunistické strany, tak stěží dokáže pochopit, jakou pozornost dokáží finanční média takové události věnovat. Byznys je však byznys a 1,4 miliardy bohatnoucích zákazníků v Číně je dostatečným argumentem bedlivě sledovat, co má hlavní představitel komunistické strany a vlády druhé největší ekonomiky světa na jazyku.

Paradoxem doby je přitom to, že komunistická Čína se dnes staví do role hlavního ochránce globalizace a volného obchodu. Nakonec proč by také ne, když Mezinárodní měnový fond zařadil čínský juan mezi pět (ano slovy jen pět) rezervních měn světa. Tento počin bude nepochybně čínským prezidentem Xi Jinpingem či jiným soudruhem na sjezdu strany řádně vyzdvižen. Méně se však jistě bude mluvit o tom, že podíl juanu na globálních mezinárodních platbách navzdory jeho “internacionalizaci” v posledních letech klesá. Vše souvisí s tím, že liberalizace kapitálového účtu platební bilance Číny se více méně zastavila.