Začněme na Krymu, kde se ve všelidovém hlasování za asistence vojsk cizí armády rozhodlo o tom, že tento ukrajinský poloostrov bude přičleněn k Ruské federaci. Tak se stane a všem je jasné, že na tom nic nezmění ukrajinské, evropské a americké protesty. Ruská anexe Krymu, však zdá se neprojde zcela bez odezvy Západu a právě na tu trhy čekají. Diplomaté EU a USA se mají dnes v Bruselu sejít a diskutovat, jaké sankce vůči Moskvě uvalí. Je přitom jasné, že Evropa v čele s Německem do nějaké ostré obchodně laděné války nepůjde, neboť přibližně třetina dovezené ropy a plynu ruského původu a ruský trh je sám o sobě pro západoevropské firmy dost důležitý. Sankce mohou mít tedy podobu zesílené vízové povinnosti, omezení nakládat s finančními aktivy či restrikcí pro ruské finanční instituce. Za předpokladu, že Rusko nebude celou záležitost dále eskalovat je jasné, že po uvalení takovýchto sankcí se svět nezboří (což ovšem neznamená, že sankce nebudou ruské subjekty bolet).

Druhou událostí víkendu bylo poněkud překvapivé rozšíření pásma, v němž se může pohybovat kurz čínského juanu. Pásmo bylo rozšířeno na 2 %, přičemž juan okamžitě o procento oslabil. Optimisté čínský krok mohou interpretovat jako posun na cestě k liberalizaci kapitálových toků, které nakonec čínské centrální bance umožní lépe kontrolovat svoji měnovou politiku a úrokové sazby. Pesimisté však mohou čínský krok vidět tak, že druhá největší ekonomika má problémy a tak jak se to dělá všude na světě (nebo u nás doma) se sáhne po konkurenční devalvaci. Ta přitom může být krásně zdůvodněna i velmi nízkou mírou inflace. Z pozice Evropana je těžké říci, jaké jsou pohnutky tvůrců čínské hospodářské politiky, avšak poslední zprávy z Číny nahrávají spíše pesimistickému vidění reality ve druhé největší ekonomice světa. Aneb faktická devalvace juanu provedená o tomto víkendu nemusí být poslední.