Japonsko jako takové lze zařadit mezi ty země, které mají potenciál na to se stát dalším asijským státem, který umožní gayům a lesbám uzavřít manželství. Podobně jako Tchajwan totiž začaly jednotlivá města přijímat vyhlášky o partnerských certifikátech pro páry stejného pohlaví, na základě nichž si můžou jednotlivé páry nechat stvrdit své soužití, a získat určitá práva a povinnosti plynoucí z manželství.
V r. 2015 se první takovou aglomerací stala tokijská čtvrť Šibuja. Poté, co Ministerstvo spravedlnosti potvrdilo ústavnost šibujské vyhlášky o partnerských certifikátech stvrzujících soužití párů stejného pohlaví, neboť se nejedná o rozpor se zákonem větší právní síly, který definuje manželství jako svazek muže a ženy, se přidaly i další města a čtvrti. Podnět k přezkumu ústavnosti vyhlášky dal Zvláštní výbor na ochranu rodiny (japonsky: 
).
Seznam japonských měst a čtvrtí uznávajících homosexuální partnerství:
Šibuja, Tokio (2015)
Setagaya, Tokio (2015)
Iga, prefektura Mie (2016)
Takarazuka, prefektura Hjógo (2016)
Naha, prefektura Okinawa (2016)
Sapporo, prefektura Hokkaidó (2017)
V současné době se vyhlášky o partnerských certifikátech pro páry stejného pohlaví připravují ve městech Čiba a Jokohama.
Manželství zatím pouze mezi mužem a ženou
Článek 24 japonské ústavy říká:
„Manželství je založené na vzájemném souhlasu jedinců obou pohlaví, kteří si jsou v jeho rámci rovni, a kteří jsou, mají vůči sobě vzájemná práva a povinnosti plynoucí z postavení manžela a manželky.“
Přestože někteří právní experti poukazují na fakt, že v této ústavní definici není přímo zmiňován zákaz manželství osob stejného pohlaví, jiní tento argument vyvrací tím, že mluví o nutnosti rozdílného pohlaví osob uzavírajících sňatek. Předtím byl jednou z podmínek vstupu do manželství také souhlas otce nebo nejstaršího bratra nevěsty – japonská kultura je tradičně velmi patriarchální.
Byť nejsou homosexuální sňatky v Japonsku dosud legalizovány, můžou tamní občané uzavřít manželství s partnerem téhož pohlaví v zemích, které je legalizovaly s tím, že pak manžel japonského občana získá nárok na trvalý pobyt v Japonsku. Svým způsobem se tedy jedná o určité symbolické uznání stejnopohlavních svazků ze strany japonského státu.
V červnu 2011 oznámil zástupce opata zen-buddhistického chrámu ve městě Kjóto, že si během probíhajícího Měsíce gay a lesbické hrdosti budou moci homosexuální páry nechat uspořádat v jeho prostorách svatbu. 15. května 2012 se v Tokio Disney Resort, v hotelu Cinderella’s Castle, uskutečnilo několik neoficiálních svateb párů stejného pohlaví, které však neměly žádné právní následky.
V únoru 2015 se v japonském parlamentu diskutovalo o přijetí ústavní novely, která by párům stejného pohlaví umožnila uzavřít sňatek.
Kota Matsuda, člen Sněmovny radních, řekl:
„Je potřeba vyeliminovat veškeré obtíže, na které naráží domácnosti tvořené páry stejného pohlaví. A abychom toho dosáhli, musíme se začít zabývat článkem 24 ústavy.“
Šinzo Abe, japonský premiér, řekl:
„Rozšíření instituce manželství na páry stejného pohlaví není jenom technickou záležitostí spočívající ve změně stávající ústavy. Jedná se totiž o něco, co může výrazným způsobem poškodit tradiční rodinné hodnoty, a proto zastávám názor, že bychom měli být velmi opatrní.“
Homosexuální pohlavní styk nebyl v Japonsku nikdy trestný, vyjma krátkého období Meidži (1872-1880), kdy se přijímaly zákony tehdejšího západního světa, včetně ustanovení proti „sodomii“. Ty pak v r. 1880 zrušila instalace Napoleonského zákoníku Code civil.
V Japonsku neplatí žádné celonárodní anti-diskriminační zákony. Pouze některá města a prefektury mají vlastní vyhlášky proti anti-gay diskriminaci.
Japonská společnost je v nahlížení na homosexualitu spíše váhavá. Pouze 54 % populace zastává názor, že je zcela společensky akceptovaná, 36 % je opačného názoru (zejména starší generace). Legální věk k pohlavnímu styku je pro celou zemi stanovený na 13 let (právní úprava se pak v jednotlivých městech a prefekturách liší).
Těsná většina Japonců je „pro“ manželství pro všechny.
Podle nejnovějšího průzkumu z listopadu 2015 by 51 % Japonců podpořilo zákon, který by gayům a lesbám umožnil uzavřít manželství.
Většina LGBT Japonců žije v utajení a ve falešných heterosexuálních manželstvích. Ačkoli se tradiční japonská kultura vůči homosexualitě nijak nevymezovala, a v řadách samurajů se nejen běžně vyskytovala, ale dokonce i regulovala, a ačkoli se země snaží modernizovat a otevírat západnímu světu, nedošlo k žádnému výraznému posunu na poli LGBT práv.
Zlepšení životní úrovně slíbila v předvolební kampani tokijská guvernérka a lídryně Strany naděje Juriko Koike. Parlamentní volby 22. října 2017 však opět vyhrála Liberální demokracie stávajícího premiéra Šinzo Abe.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
