Jan Fingerland: Bulharská pochodeň číslo sedm

05.11.2014 12:25 | Zprávy

Symbolickým začátkem arabského jara bylo sebeupálení mladíka na jihu Tuniska. Mohamed Buazízí neměl práci a cítil se ponížený, východisko našel v drastické oběti. Teprve budoucnost ukáže, zda si dějiny budou pamatovat jméno a osud Bulharky, která v pondělí zvolila stejnou smrt.

Jan Fingerland: Bulharská pochodeň číslo sedm
Foto: red
Popisek: Český rozhlas

Žena, která se snad jmenovala Lidia Petrova, měla údajně psychické problémy. Její čin však je mnoha Bulharům srozumitelný. Vždyť je sedmým člověkem, který se pokusil upálit na protest proti ekonomickým podmínkám současného Bulharska. Její předchůdci byli psychicky zdraví, ale zoufalí lidé.

Sebevražda se také neodehrála jen tak někde, ale před sídlem bulharského prezidenta Rosena Plevnelieva, kde se právě jednalo o sestavení vlády. Tu se zatím nedaří vytvořit, protože vítězná strana Občané za evropský rozvoj Bulharska Bojka Borisova nezískala dostatečný počet hlasů.

Loňské nepokoje, při kterých došlo k vlně sebeupalování, ukončily existenci předchozí Borisovovy vlády. Byly vyvolány nespokojeností se stavem tamní ekonomiky a aktuálně také zvyšujícími se cenami elektřiny. Po volbách ze začátku října, v nichž opět zvítězila strana Občané za evropský rozvoj Bulharska, se Borisov dostal ke slovu.

Skutečnost, že jeho stranu volilo téměř 33 procent voličů, o 2 procenta více, než v předchozích volbách, ukazuje, že jeho cestu bulharská společnost nezavrhla. Za jeho předchozí éry se podařilo uskutečnit některé velké projekty, jako je silnice spojující hlavní město s černomořským pobřežím nebo nová linka metra v Sofii.

Část bulharské veřejnosti ovšem pociťuje, že tamní ekonomika se téměř nehýbe z místa. Po propadu před rokem 2011, který obnášel negativní růst až mínus 6 procent ročně, se v posledních letech může Bulharsko vykázat růstem v desetinách procenta.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Mgr. Róbert Šlachta byl položen dotaz

Mandát

Máte pravdu, že mandát politika je závazek vůči voličům. Z toho vyplývá má otázka, proč by ho politici měli skládat, když změní pouze stranu? Kdyby to bylo pravidlo, pak byl přeci mandát závazek vůči straně a to podle mě není. Podstatné je, aby politik plnil, co slíbil, což se teda bohužel mnohdy ne...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Milan Knížák: Bát se vlastního prezidenta

12:16 Milan Knížák: Bát se vlastního prezidenta

Glosa Milana Knížáka.