Je to nepochybně velké vítězství vůle překonat trauma a nenechat se vtáhnout do zesilování nedůvěry mezi muslimy a nemuslimy a do zacyklování vzájemného strachu a z něj se odvíjející nenávisti.

Je to snad také triumf francouzství, myšlenky, že francouzská republika a její ideály rovnosti, volnosti i bratrství jsou něčím, co veřejnost spojuje dohromady – navzdory stále se zvyšující rozmanitosti tamní společnosti.

Společné vystoupení je důležité také proto, že Francie – jakožto bydliště největší muslimské menšiny v Evropě – nemůže dělat nic jiného, než své muslimy vtáhnout do veřejného života a dát jim najevo, že z titulu své víry nebo svého původu nebudou vyčleňováni.

I když ani to nemůže zakrýt skutečnost, že v běžném životě, zejména ekonomickém, lidé arabského původu vyčleněni jsou.

Nyní nastává nová fáze, totiž doba, kdy si bude muset francouzská společnost, nebo obecně Evropa, vyjasnit, kde leží některé linie.