Abdalláh ibn Abdal Azíz Saúd, jak znělo jeho plné jméno, odešel od své práce ve zhruba devadesáti letech. Kolik mu přesně bylo, nikdo neví, protože když se kolem roku 1924 narodil, byl už desátým synem svého otce a jeho země byla chudá a zaostalá.

Právě v průběhu Abdalláhova života se změnila na regionální mocnost žijící z petrodolarů, ale také země mnoha rozporů. Saúdská Arábie je coby sídlo „posvátných mešit“ v Mekce a Medině jednou z klíčových zemí islámu obecně.

Je ale také předním propagátorem přísné verze sunnitského islámu a účastníkem drsného zápasu o vliv zejména s šíitským a nearabským Íránem. Je to také autokratický režim, v mnoha ohledech sešněrovanější než třeba právě Írán.

Z oboustranně pragmatických důvodů se však Saúdi stali předními spojenci Západu, zejména Spojených států, v oblasti Arabského poloostrova. Obě strany se shodovaly na tom, že chtějí v oblasti klid a stabilní dodávky ropy na světový trh.

Abdalláh byl v různých správních funkcích činný po desítky let a příležitostně protestoval proti přílišné blízkosti své země k Americe. Stav věcí, který de facto zdědil v roce 1995, po onemocnění krále Fahda, a de jure o deset let později (když Fahd zemřel), však Abdalláh rozvíjel a snažil se opatrnými reformami pootočit svou zemi čelem k jejím problémům.