Připomeňme, že Tibet je země se starou kulturou a velmi dlouhými a komplikovanými dějinami, které se často odehrávaly v úzkém propojení s Čínou. V letech 1912 až 1950 Tibet fungoval jako nezávislá monarchie. V říjnu 1950 Tibet znovu obsadili Číňané, tentokrát nikoli pod žlutou vlajkou císařů, ale rudou vlajkou komunismu. 

Tibeťané se ještě v roce 1959 pokusili povstat, ale byli vojensky rozdrceni, desetitisíce lidí zahynuly a dalajláma uprchl. Tibet se tehdy stal zřejmě definitivně součástí Čínské lidové republiky. Proč definitivně? Protože od té doby se do Tibetu přistěhovalo více Číňanů, než kolik je v zemi Tibeťanů, takže demograficky a kulturně jde dnes o jinou zemi. 

Právě na výročí zmíněného povstání, letos pětapadesáté, se vyvěšují vlajky v řadě zemí. Tato tradice sahá do první poloviny 90. let a postupně se ujala i u nás – letos se prý ke kampani přidá skoro šest stovek obcí, městských částí a dalších celků. Vlajky s tibetským sluncem vyvěšují také jednotlivci, firmy, a dokonce i základní školy. 

Jak se dívat na tuto kampaň? Lze jmenovat některé její sporné rysy. Cítíme například jakousi příchuť bezmyšlenkovitě přejaté globální módy, asi jako když k nám dorazilo slavení Valentýna nebo Halloween. Svou roli hrála i sympatická osobnost dalajlámy, Havlova přítele a charismatického muže, který propaguje nenásilí a vstřícný postoj ke každému živému tvoru.