Wallenbergův případ je přitom docela dobře znám. Koncem války se vypravil do Střední Evropy a rozhodl se, že zachrání co nejvíce životů zejména maďarských Židů.

Řada z nich totiž ještě nebyla deportována do vyhlazovacích táborů a to Wallenbergovi dávalo šanci na úspěch. V téže době se nacisté a jejich maďarští spojenci snažili ještě na poslední chvíli zabít co nejvíce lidí. A to přesto, že už se blížili sovětští vojáci k Budapešti a koncem ledna osvobodili i vyhlazovací tábor Osvětim.

Raoul Wallenberg začal vydávat maďarským židům švédské pasy, které je měly ochránit před deportací, později začal švédskými výsostnými znaky označovat celé domy.

Švédsko bylo formálně neutrální a s koncem války význam této země rostl. Wallenbergovy kroky tím získávaly na autoritativnosti i v očích mnoha nacistů.

Wallenberg také vyjednával s vysokými německými představiteli, kteří v Maďarsku působili, včetně Adolfa Eichmanna. Některé z nich přesvědčil, že vzhledem k blížícímu se konci války bude lepší, když se nebudou příliš angažovat ve vyhlazování židů.