Na rozdíl od loňského jara a podzimu, kdy se začaly plošné restrikce zavádět, na přelomu února a března již o účinnosti plošných restrikcí pochyboval kdekdo, ale i tentokrát se Lockdown prosadil nejsilnější zbraní viru: strachem a panikou. Neboť nouzový stav na konci února již, byť v rozporu s Ústavou, panoval, jádrem prohloubené uzávěry byl zejména test nových „aktivních“ metod boje s virem.

Inferno

Na konci února 2021 dosahovaly počty nových případů pozitivity Sars-Cov-2 již hranice 17.000. To vše v době, kdy rozdíl v osobní svobodě ve srovnání s dnešními dny byl jen v možnosti opustit jen tak okres a dát nejmenší děti do školky a do školy. Ministr vnitra Jan Hamáček si byl jist, že brzy překročíme 20 000 případů denně, vzhledem k údajně opožděně přijatým a nedostatečným opatřením panovalo díky mediální masáží téměř všeobecné smíření s kolapsem zdravotnictví a pohřebnictví. Míru strachu dokonale ilustroval potupný debakl téměř celé sněmovní opozice: nejprve sice zamítla vládě další nouzový stav, ale vzápětí ho bez mrknutí posvětila navzdory protiústavnímu komplotu vlády s hejtmany.

Vláda, poradci a hlavní mediální řešitelé Covidu (Seznam.cz, Aktuálně.cz) jako hlavní příčinu nárůstu počtu pozitivních a plnících se nemocnic identifikovali jednak tzv. britskou mutaci viru, jednak soubor mezírek v dosavadním boji s epidemií. Protože určitá verze Lockdownu (a ne zrovna ta nejměkčí) už panovala, existoval z hlediska aspoň trochu smysluplných systémových opatření prostor už jen pro několik ze zahraničí okoukaných avantgardních novinek na straně jedné. Na straně druhé se hovořilo o možnosti zcela zavřít průmysl.

Korelace, nebo kauzalita?