Konzervativci s lenonkami

Existovalo někdy opravdu úspěšné mírové hnutí? Takové, které by dnes nevyvolávalo hlavně vzpomínky na thunbergovské blouznění, iluze, případně fanatismus? Můžeme si stokrát říct, že nic takového v Čechách, pokud jde o Rusko nemáme, dokonce i to, že velká část našich mírových aktivistů jsou léty prověření konzervativci. Za nálepku naivity nebo lhostejného realismu či přímo zrádcovství si ale mohou do značné míry sami. Pokud zůstane osou jejich sdělení, že mír navodíme zastavením vojenské a další podpory Ukrajině ve spojení s klišé číslo 2 - „jednáním“ - , propaganda druhé strany si vždy ráda smlsne.

Když jedna strana jakéhokoli válečného konfliktu přestane střílet, protože nemá čím, druhá si oddechne, a jde jednat? To už se někdy někde stalo? Připusťme, že by Moskva opravdu zastavila vojenské operace, i to, že Ukrajincům nabídne některé vlastní ústupky, že by ale odvolala anexe a nechtěla si Ukrajinu podřídit? Mnohem víc fér by bylo říct: v hloubi duše je nám vlastně celkem jedno, co Rusko s Ukrajinou provede, nebo nemáme kapacitu se tím zabývat. A vynechat trapné mírové melodrama. Tady začíná vážná politická pozice.