Pokud jde o budoucnost, nejčastěji narazíte na názor, že imigranti jsou nenahraditelným řešením naší populační krize a „nedostatku pracovní síly“, takže – s trochou nadsázky – můžeme být rádi, že „už jdou“.  Oba tyto názory mají jedno společné: chtějí vyměnit člověka, ne systém. Pomoc lidem z chudých zemí ve prospěch všech je věcí úplně jinou.

Mince o dvou stranách

Tyto složité otázky jsou pro ODS příležitostí ukázat, že jí jde o principy. Neboť tvrdím-li, že imigraci si pěkně pohlídám, jak to nyní ODS za cenu nemalých politických rizik činí, musím tím spíše logicky z druhé strany tlačit na důchodovou reformu, na podporu české rodiny a na vzdělávací reformy. Bez toho jde o nedůvěryhodné proklamace. Je nutné zařídit to tak, aby se na imigranty kromě zadlužování mezi řádky nespoléhalo jako na řešení. Jinými slovy: problém imigrace, systém penzí a funkčnosti pracovního trhu je vhodné politicky jako ze sebe vyplývající naléhavosti spojit. Překlopí se program ODS v oblasti penzí, nyní žalostně prázdný, na tu správnou stranu? Jeden důvod navíc by tu tedy byl.

Imigrace není penzijní reforma

Problém natality a stárnutí existuje, někde má začátek, vývoj a příčiny. Vyřídíme-li jej bez hlubší úvahy pozvánkou pro další statisíce cizinců, tedy vlastně jen zvýšením průtoku plátců v nefunkčním průběžném systému, byť třeba ne muslimů, nebude nás rok od roku ubývat, ale zařídíme si problémy úplně jiného charakteru. Nestojí mobilizace za pokus? A nejde vlastně o zbytečné spekulace? Vždyť konzervativní program by měl stát – atentáty neatentáty, demografie nedemografie – na jednom stanovisku a tím je, že stáří je věc soukromí a tedy i stejně pojaté odpovědnosti za něj.