Cože tak strašného Mach řekl?: „Naše armáda je pouze pronajímána jako žoldák do Afghánistánu a dalších zemí, a to mezinárodním organizacím jako EU či NATO. Měli bychom mít armádu, která bude schopna bránit území naší země a za tímto účelem bychom měli uzavírat různé aliance. Je dobře, že jsme vstoupili do NATO, ale nemysleme si, že když nás někdo napadne, že nám přijdou ostatní členové na pomoc. Proto bychom se měli dívat i po těch jiných aliancích.“
Celkem jasně tím dokázal, že Strana svobodných občanů má zahraniční politiku, která má více společného s KSČM než s demokratickými politickými stranami.
Za prvé: Naše armáda a naši vojáci nejsou žádní žoldáci. Tento termín má velmi specifické mezinárodně právní vymezení a pro členy naší armády je toto označení nejen urážlivé, ale také nebezpečné – v případě, že by se dostali do pozice válečných zajatců. Naprosto nezáleží na tom, že členové Armády České republiky za svoji službu získávají plat (chcete-li žold). Ten ostatně dostávali čeští zahraniční vojáci na západní i východní frontě za Druhé světové války taktéž a přitom je nikdo za žoldáky neoznačuje. Čeští vojáci jsou dobrovolní členové armády demokratického právního státu, kteří hájí jeho zájmy způsobem, jenž v souladu s právním řádem ČR určuje Vláda a Parlament ČR. Srovnávání jejich služby s žoldnéři sloužícími tomu, kdo nabídne více peněz, je plivnutím do obličeje nejen padlým (či s trvalými následky zraněným) vojákům, ale také jejich rodinám a přátelům, což je sprosté a nevkusné zejména v době, kdy čtyři čeští vojáci přinesli při plnění svých povinností oběť nejvyšší. Petr Mach sice svůj urážlivý výrok pronesl před touto událostí, ale ani po ní z jeho strany nezazněla žádná slova soustrasti či omluvy.
Za druhé: Představa, že naše armáda má být schopna bránit naše území je jistě pěkná, ale v zásadě vytržená z historie raného novověku. Je absurdní věřit, že ve 21. století bude desetimilionový stát ve střední Evropě schopen postavit armádu, která ho bude sama s to ubránit před každým vojenským ohrožením. Je zřejmé (a potvrzuje to i historická zkušenosti), že bez kvalitních spojeneckých svazků nelze smysluplně zajistit dlouhodobou bezpečnost České republiky vůči vnějším hrozbám.
Jediným relevantním spojeneckým mechanismem a pilířem naší bezpečnosti je tedy v současné době Severoatlantická aliance, která (k páně Machovu zjevnému překvapení) skutečně znamená, že pokud budeme vojensky napadeni, naši spojenci nám, pokud o to požádáme, přijdou na pomoc.
Za třetí: V Afghánistánu bojují naši vojáci za zájmy České republiky.
Nejen, že eliminace nadvlády Talibanu a Al-Kajdy významně omezuje jejich schopnost realizovat teroristické útoky i na našem území, ale jde zejména o reakci na žádost našich klíčových spojenců – Spojených států amerických – o vojenskou podporu v situaci, kdy byli napadeni 11. září 2001. Petr Mach má svým způsobem pravdu – pokud nebudeme ochotni podpořit naše spojence, když budou napadeni oni, nemůžeme očekávat jejich podporu, když se cílem útoku staneme my…
Za čtvrté: Úvahy o „alternativních aliancích“ dokazují bazální neznalost mezinárodně-politické reality. Nejbližšími zeměmi, které nejsou ani členem, ani smluvním partnerem NATO, jsou (v řazení dle vzdálenosti od ČR) Kosovo, Kypr a Sýrie. Ani jedna z těchto zemí se nezdá být zásadním příspěvkem ke garanci bezpečnosti naší země. Pokud se má snad jednat o narážku na možné spojenecké svazky s Ruskem, Běloruskem, Kazachstánem a podobnými státy, nezbývá mi, než doporučit Petru Machovi: vezměte se s Jiřím Vyvadilem, Miroslavem Mackem, Petrem Hájkem, Radkem Veličkou a podobnými ubožáky za ruce a se širokým úsměvem vyražte do Kremlu, užitečné idioty tam historicky vždy rádi uvítali a (alespoň dočasně, než začali být nepotřební) pohostili. Snad budete mít i nyní štěstí…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
