V posledních měsících, snad pod vlivem různých vnějších tlaků (Trumpův požadavek na dodržování slíbených výdajů na obranu nebo Putinův neoimperialismus), se mezi politiky různých stran (od KDU-ČSL až po obskurní Realisty) rozšířila myšlenka, že nejlepší cestou ke zvýšení obranyschopnosti České republiky je obnovení základní vojenské služby.

Argumenty pro povinnou vojnu jsou ale téměř vždy jen mýty. Často se opakují tři:

1. Základní vojenská služba udělá z chlapců chlapy

Čas milosrdně maže nepříjemné vzpomínky a zvýrazňuje ty pozitivní. Fakta ale mluví jinak. Řada mladíků se na vojně skutečně naučila mýt podlahu, skládat prádlo do komínků a poslouchat rozkazy. Cenou za tyto schopnosti však byla masivní, prakticky plošná šikana a porušování základních lidských práv, které často končilo i sebevraždou. A v neposlední řadě až dva promarněné roky života. Ty možná vadily méně v době, kdy perspektivou mladého člověka byl jen nástup do zaměstnání, ze kterého pak ve stáří odejde do důchodu. Ale dnes – skutečně mladí lidé nemohou ten čas strávit způsobem, který bude všem prospěšnější?

A navrhovaná tříměsíční vojna z žádného chlapce chlapa skutečně neudělá. Kurz základní přípravy aktivních záloh trvá 6 týdnů a jeho vysoce motivovaní a fyzicky slušně připravení účastníci (to by běžní frekventanti samozřejmě nebyli) se při něm tak tak stihnou naučit jen základní střeleckou přípravu, něco teorie a úplné základy taktiky.