A velmi často jsou jako hlavní začerňovači pasáží smluv, neposkytovači informací a tajnůstkáři v těchto příbězích vykreslováni politici ODS. Při osobních setkáních s řadou (zejména komunálních) politiků jsem o zmíněném zákoně slyšel mnoho slov, které do seriózní politické revue nepatří. Přitom levicoví politici si často na okázalé otevřenosti dělají pěkné PR.

To je ale nesmírně absurdní situace. Jedním ze základních prvků pravicové politiky by přeci měl být respekt ke každému jednotlivému občanovi. Ten pravicový politik projevuje tím, že se mu z pozice veřejné moci snaží zasahovat do života co nejméně, respektive jen v míře nutné pro to, aby ochránil ty, kteří se sami ochránit nemohou. To je zásadní rozdíl oproti levicovému politikovi. Ten ví nejlépe, co je pro občany dobré, takže se jej nepotřebuje na nic ptát a tu jim zakáže jezdit autem rychleji než 30 km/h, tam za veřejné peníze propaguje cyklistiku či zakazuje pít colu z větších než půllitrových kelímků.

Pro pravicového politika jsou veřejné peníze penězi, které mu občané svěřili, protože je vhodnější pořídit v provozu obce některé věci tímto způsobem, než se na ně skládat po jednotlivcích. Pro levicového politika jsou veřejné peníze truhlou, nad kterou má suverénní moc, protože sám nejlépe ví, co je pro lid dobré.