Přehnaný optimismus ovšem není na místě. I když Nejvyšší soud pravomocně ukázal na tragické selhání orgánů činných v trestním řízení, někteří obvinění jsou stále vazebně stíháni a spravedlnosti tak zdaleka nebylo učiněno zadost. Nejvyšší soud navíc nerozhodoval meritorně, ale hodnotil pouze dílčí otázku, zda se na popsané jednání (aniž by se zabýval jeho trestností) vztahuje poslanecká indemnita.
Pojďme si zrekapitulovat základní body, v nichž Ištván se Šlachtou selhali, ať už z důvodu zlé vůle či neschopnosti:
1) Naprosto ignorovali argument, že vzdání se funkce poslance nemůže být věcí veřejného zájmu (ve smyslu trestního zákoníku), na rozdíl od souhlasného či nesouhlasného hlasování. Neexistuje veřejný zájem na tom, aby konkrétně pánové Tluchoř, Fuksa či Šnajdr zastávali poslaneckou funkci.
2) Nejsou schopni vysvětlit rozdíl mezi politickou dohodou, kdy nepochybně např. Miroslav Kalousek hlasoval pro důvěru vládě jen proto, že v ní byl jmenován ministrem financí (a nijak se netajil, že pokud tuto funkci zastávat nebude, on ani jeho strana žádné vládě důvěru nedá), jež je údajně legální, a mezi politickou dohodou, že se poslanci vládních stran, kteří mají problém s programem vlády, vzdají svých mandátů a vláda následně využije jejich znalostí a zkušeností jinde, jež má představovat korupční jednání.
3) Ignorovali rozhodnutí soudu ve věci poslanců Bárty a Škárky, v němž vrchní soud jasně konstatoval, že na jednání na půdě Poslanecké sněmovny se vztahuje poslanecká imunita, jíž nemohou být poslanci zbaveni.
4) Nejsou schopni vysvětlit, jak by ředitelka kabinetu premiéra mohla zneužít pravomoci, které nemá a ani mít nemohla. Úkolování Vojenské rozvědky v soukromých věcech by zjevně mohlo být zneužitím pravomoci pouze v případě, že by měla pravomoc ji úkolovat ve věcech bezpečnosti státu, což ovšem neměla. Pokud takové úkolování ředitelé rozvědky akceptovali, jedná se o zneužití pravomoci jejich, nikoli paní Nagyové (bez ohledu na hloubku jejího profesionálního a politického selhání).
5) Nejsou schopni smysluplně prokázat spojení Nagyové, exposlanců, Bočka a Nečase s Rittigem a Janouškem, na které se údajně celé vyšetřování původně zaměřovalo a o kterém enigmaticky už řadu týdnů bez důkazů hovoří.
Odvolávat se na čest Ištvána se Šlachtou a příslušníků jejich suity, jak to činí mimo jiných i hlavní oběť celé kauzy expremiér Nečas, je ovšem zcela nesmyslné. Stejně tak nelze realisticky očekávat, že by nová ministryně spravedlnosti Benešová, která na zlovůli orgánů činných v trestním řízení významně vydělala, či nejvyšší státní zástupce Zeman podali návrh na zahájení kárného řízení, i když by to vzhledem k rozsahu selhání a jeho dopadům bylo jistě na místě.
I když je pro Petra Tluchoře, Ivana Fuksu a Marka Šnajdra nepochybně skvělá zpráva, že dlouhé týdny jejich účelového ponižování ze strany policie a státního zastupitelství jsou již u konce, boj za spravedlnost a proti zneužívání trestního řízení pro mocenské účely musí pokračovat. Jednou z linií tohoto boje zůstává obhajoba Jany Nagyové a Romana Bočka, neméně důležité však je vytváření a udržování tlaku na Ištvána se Šlachtou prostřednictvím médií a veřejného mínění. Ať konečně slezou ze své slonovinové věže a začnou odpovídat na otázku, kterou účelově ignorují už řadu týdnů. Otázku, jak je možné, že dopustili výše uvedených pět selhání. Každý novinář v každém rozhovoru a při každé tiskové konferenci, které teď tak rádi organizují, by jim tuto otázku měl pokládat. Aktuálně se jedná o jeden z nejvýznamnějších veřejných zájmů vůbec. Pokud nejsou schopni a ochotni smysluplně odpovědět (a vytáčejí se odkazy na konec pracovní doby atp.), musí pochopit, že dalším setrváváním ve svých křeslech diskreditují všechny poctivě a zákonně pracující policisty i státní zástupce, čímž zásadním způsobem ohrožují samotné základy právního státu v České republice.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
