Před šesti lety jsem v textu „Imingrace – podmínky solidarity“ napsal toto:

„Jsem solidární s Italy, Řeky, Kypřany... a všemi těmi, kteří ve svém bezprostředním okolí mají tu nemilou možnost sledovat dopady nezvládnutého přílivu nelegálních nepřizpůsobivých imigrantů. Přesto odmítám, aby jim bylo odlehčeno tím, že nějaká část imigrantů bude přesunuta do České repubilky. Proč?

Nejsem sice příznicem přístupu „čím hůře, tím lépe“, ale když už na druhé straně k nějakému průšvihu dojde, měl by být učiněn poctivý pokus vytěžit z něj co nejvíce toho dobrého. Rozprostření imigrantů ze středomořských zemí do zbytku zemí EU, samo o sobě, bez dalšího, totiž pouze tlumí bolest, příčiny zůstávají zcela nedotčeny. Toto tlumení bolesti pak může být kontraproduktivní v tom smyslu, že momentálně sníží palčivost a tím také motivaci postavit se dané situaci čelem a tak skutečné řešení oddálí. Konečným důsledkem pak může být, že celý problém naroste do rozměrů, v kterých bude již opravdu neřešitelný. A v tom je hlavní jádro mé solidarity – tuto eventualitu nepřeji ani nám doma, ani Italům, Řekům, Kypřanům...