„My nebudeme platit tu zatracenou zeď!“ rozhorlil se bývalý prezident Mexika pan Vicente Fox pro televizi Fox, který má jasno (jako jeden z prvních). Po super - úterý, klíčovém dni primárních voleb kandidátů na prezidenta Spojených států amerických, jsou však obrysy této zdi na mexických hranicích čím dál zřetelnější. A jedna obrovská zeď už stojí: Mezi vedením a voliči Republikánské strany.

Vítězství Donalda Trumpa je totiž absolutní. Převálcoval soupeře rozdílem třídy a postavil republikánské papaláše před zcela zásadní (a neřešitelnou) otázku – Když ne on, tak kdo? Trump vstoupil do republikánsié doktríny a rozmetal ji na kusy - napříč osobnostmi a napříč času.

Panika kam se podíváš

Druhý v pořadí - Ted Cruz, je navíc pro vrchnost republikánské strany jen o málo méně přijatelný než Trump. Třetí v pořadí, oblíbenec elit, "šprt" Marco Rubio, by možná mohl uspět ve volbách do školního parlamentu, ale na prezidentskou kandidaturu v očích republikánských voličů zjevně nedorostl. Vše neodvratně směřuje k finále Hillary Clintonová vs. Donald Trump.

Republikánský plán B už není, zhroutil se, zmizel, sám sebe pohltil. Už není žádný Cruz, Rubio, ani nikdo další. Je jen Trump

Tyto volby jsou přelomové - a tím i fascinující. Republikánský establishment (a nejen republikánský) dostává právě teď a v přímém přenosu už několikátou zaslouženou facku: Jak se to semlelo, že tenhle chlápek, který není jeden z nás a dokonce není ani kovaným republikánem, s takovým přehledem válcuje všechno, co se mu postaví do cesty? Kde jsme, soudruzi, udělali chybu?

Jejich zoufalství příznačně věrně sdílí i "washingtonská" Česká televize a většina ostatních hlavních médií pražské kavárny: Vždyť ten Trump je vlastně tak trochu Zeman! Co když to vyhraje celé? Kdo nás pak bude platit? A koho nám sem nasadí za velvyslance - řídícího důstojníka? Není ten Trump ve skutečnosti kremelský agent? Co když si s Putinem volá denně?

Je úchvatné sledovat, jak redaktoři a editoři České televize bojují proti Trumpovi, vedeni utkvělou představou, že mohou zmasírovat i "nepochopitelné" Američany. Že hispánci z periferie velkoměst sledují kromě baseballu a basketu také Otázky Václava Moravce (vždy kolem půlnoci tamního času).

Chvála populismu

Donald Trump (mimo jiné) vrací původní význam termínu „populismus“ (jehož základem je konfronace „lidu“ a „elit“) - což je paráda. Trump velmi hlasitě připomíná, že „demokracie“ a „populismus“ jsou ovoce z jednoho stromu - alespoň má-li platit idealistický předpoklad, že lid (populus) je zdrojem veškeré moci. Což je samozřejmě pouhá mystifikace.

Lid (z hlediska elit) je jen zdroj, prostředník moci a jeho názor je zajímavý asi tak, jako že k hot dogu patří kečup, ne horčice.

Možná jsme svědky okamžiku, který je přelomový nejen pro Spojené státy, ale i pro všechny jejich satelity (včetně ČR): Že američtí republikánští voliči (a nejen oni) díky Trumpovi prohlédli fakt, že volby už dávno nejsou soubojem idejí, ale tržištěm témat. Že dvě hlavní strany – demokraté a republikáni – hlásají v podstatě totéž a liší se jen v přebalech téhož prošlého zboží.

Že je jejich "vůdci" už dávno opustili a mluví k nim "plastovou" řečí politicky korektních mystifikací mediokracie - zatímco Trump hovoří jazykem, kterému je rozumět.

Voliče však především uchvacuje, že je Trump (úchvatné nomen omen) zárukou dobré zábavy, která je víc, než dosavadní chabá (ale účiná) psychohra na demokracii. Trump je vitální parodií na zdegenerovanou demokracii, pochopil její prázdnotu a vyhasínající stín této lži o lidovládě osvíceně využil ve svůj prospěch – a proto ho žádná politická strana nemůže přijmout za svého. 

Republikánský plán B už není, zhroutil se, zmizel, sám sebe pohltil. Už není žádný Cruz, Rubio, ani nikdo další. Je jen Trump  – a ten je pro establisment, zatvrzele předstírající demokratický politický boj, zcela nepřijatelný.

Pomluva jako zbraň

To je hlavní důvod, proč nejen Česká televize, ale ani finanční a politické elity USA nechtějí Trumpa. To už by bylo, jak se říká, lepší drátem do oka.

Souboj Clintonová vs. Trump bude především soubojem o "barevné" voliče, kterých je v USA více než polovina. Tady jsou ještě karty otevřené - Trump mezi "barevnými" překvapivě boduje, čímž se zásadně odlišuje od svých "nepolitických" movitých předchůdců, jako byl například Ross Perot (kandidující v roce 1992).

Může se totiž klidně stát (a leccos tomu nasvědčuje), že bez ohledu na barvu pleti dojde ke "vzbouření" proti plastovým elitám napříč etniky. Clintonová podle všeho zaboduje mezi voliči, které baví a vzrušují linie mantry zvané "poprvé": Nejprve první černoch - pak první žena - a příště nejspíš (možná už několikátý) mimozemšťan.

Otázkou je pouze, jak významně. Klíčem k vítězství v amerických volbách není bílý farmář, přičinlivě zorávající na traktůrku (na leasing) pole kukuřice, ale hispánec nebo černoch z gheta na periferii, kterému banka nikdy nepůjčí ani cent.

Pokud připustíme, že je v podstatě jedno, kdo bude příštím prezidentem Spojených států - protože skutečně podstatná rozhodnutí probíhají jinde než v Bílém domě - pak by bylo pro všechny, kdo tyto osvěžující volby s napětím sledují, docela povzbuzující, kdyby se všechny dosavadní průzkumy a sázkové kanceláře mýlily tak, jako doposud.

Každopádně - fenomén Trump je vítězem už teď.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.