Před rokem 1989 byli v České republice všichni sportovci amatéry. Profesionální sport nebyl v souladu s principy socialistické společnosti. V praxi to fungovalo tak, že sportovci museli být oficiálně zaměstnáni, aby jim mohl být vyplácen plat. Jejich „zaměstnání“ však nebylo vykonáváno buď vůbec, anebo pouze na zkrácený pracovní úvazek. Mnozí sportovci emigrovali na západ, kde pak slavili velké úspěchy. Po roce 1989 se sportovci oficiálně stali profesionály. Spousta jich využila nabídky působení v cizině, kde se mohou svobodně rozvíjet a získávat poměrně vysoké finanční příjmy.
Logicky vzato, naši sportovci jsou vychováni v našich sportovních klubech za finanční podpory českého státu a pokud se z nich stanou hvězdy a vydělávají velké finanční částky v zahraničí, měli by platit daně v ČR. V praxi je tomu zpravidla jinak. Pokud je totiž sportovec podle mezinárodní smlouvy tzv. „daňový nerezident“, který netráví více jak 183 dní v roce v ČR a nemá na území ČR bydliště, platí daně ze zahraničních příjmů v zemi, kde provozuje sport.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
Vatikánská smlouva
Pane Havlíčku, proč se polovina poslanců hnutí ANO zdržela při hlasování o tzv. Vatikánské smlouvě? Chcete aby u nás byla církev stát ve státě? Proč jste nehlasovali proti? Dagmar Stöcklová
Další články z rubriky
15:49 Jiří Weigl: Utajená návštěva a neradostné vyhlídky
Pondělní glosa Jiřího Weigla
