Souboj o nahá či téměř obnažená tělíčka na březích vod mořských či vnitrozemských, stejně jako na všelijakých pódiích, plátnech či obrazovkách, trval v Evropě řadu desetiletí. Hlavně ženy chtějí působit sice slušně (dřív se říkalo „cudně“), ale zároveň i lákavě. Na toto téma žertoval již Jaroslav Hašek, a to v jeho časech společensky akceptovatelný koupací úbor skutečně ještě zakrýval většinu povrchu těla jak mužů, tak především u jejich krásnějších protějšků.

Argument, podle kterého v případě muslimských „burkin“ nejde o cudné skrytí, nýbrž o vyjádření dominantně utlačovatelského nároku na kontrolu dívčího těla a tím i duše, je docela relevantní. Není se zde čemu vysmívat, vnucený způsob odívání skutečně může být sofistikovanou surovostí. Ponechme teď stranou prekérní debatu o tom, jestli podle islámu žena vůbec nějakou svou originální duši vlastní, k tomu si můžete na internetu přečíst spoustu všelijakých kravin sami.

V nahotě máme ostatně v euroatlantickém prostoru nezanedbatelný čurbes, přece z fasád a sousoší různých těch klasických, klasicistních, historických a historizujících architektur kouká na nás bradavek i nepříliš realisticky vyvedených klínů něúrekom. Říkávali tomu antická inspirace, kumšt nebo umění, výtvarno a estetika. Členka ctihodného stavebního výboru, vyhrnula-li by si však na veřejnosti sukénku až tak, že by ukázala to, co různé karyatidy, víly a najády fasádně exponují furt, dostala by se do řečí aji do cely, policejní nebo spíš blázinecké. Cvok, ale spíš nevěstka, řeklo by se.

Řečtí a římští skulptoři údajně původně víceméně jen dokumentovali reálný stav. Nahota – a to i nahota úplná – se občas mohla a směla, například při sportovních závodech. Přesněji řečeno, hlavně u chlapů. Ale moc praktické to nebylo. Elegance klasických soch je navíc poněkud zkreslená. Znalci dávno vědí, že proporce, křivky a anatomické detaily byly silně idealizovány, tělům například obvykle chybí kostrč… Lidé – a zejména opět ženy – si brzy všimli, kterak mírná rafinovaná zakrytost působí vlastně mnohem přitažlivěji, než full frontal nudity.

Postupně se z tohoto tématu vyvinula, po až nepřiměřeném zatažení morálně-filosofických kritérií (na čemž se od svatého Augustina podílela celá řada myslitelů), pěkná kolektivní obsese. Evropan(-ka) furt myslí na sex a Američan nesmí zahlédnout ani nevyvinoutou dětsky dívčí bradavku, která je přece úplně stejná, jako ta chlapecká, dílko Boží, Kalvíne, Kalvíne…