Tak řečená migrační krize roku 2015 byla pro Českou republiku vlastně neexistujícím, virtuálním tématem. Běženci sem nejdou, nechtějí k nám, alespoň zatím o nás nestojí. Namísto logistických opatření a věcného, technicistního přístupu, jaký by byl na místě, bavíme se v Česku takzvanými „hodnotovými diskusemi“. Evropské hodnoty, prý. Dokonce: Křesťanské hodnoty! Totálně ateistický národ, který je ateistický rád a poslední roky se především staral, aby vůči církvím nebyla uplatněna velkorysost z hlediska nápravy majetkových křivd, hodlá mudrovat na téma křesťanství.

Také česká pravice – a ODS specificky – podléhá časovým trendům. Ještě, že aspoň nikdo nezvedl zvetšelý prapor bojovného husitství. Snad ten Landa mohl si vzít vycházku z Bohnic a něco k tomu dát dohromady. – Ono tedy, upřímně, toto by moc ani nešlo, hlavním obráncem Evropy proti osmanskému náporu byl přece císař Zikmund, ta liška podšitá…

Někteří členové Občanské demokratické strany projevují mediálně-panickou tvořivost: „Hodnoty, ideje, chceme-nechceme, nestrpíme, huš, zlý Brusele!“ Nahnědlá je teď ovšem celá česká společnost, Hitlerovi v pekle dávají vycházky, protože národ „smějících se bestií“ – alespoň někteří z nás – ho začíná vzpomínat. Hysterii ne zcela orientovaných či názorově zakotvených jednotlivců lze přetrpět pouze s jistými potížemi. Ztrácím přátele, protože blbé řeči typu „postřílet“ „naložit do lodí a utopit“ snášet nehodlám. Zejména ne od příslušníků národa, který jen ve 20. století vyslal do emigrace čtvrt miliónu Čechů a Slováků a ještě exportoval 2,5 miliónu Němců.

Demokratická politická strana (dokonce „občanská a demokratická“) s historií delší než celá ta naše První republika, by však měla mít v mnoha věcech zásadním způsobem jasno. Představte si, jak mnoho by se asi pravicový (tedy švehlovský) i středolevý – tj. benešovsko-masarykovský – segment politického spektra Republiky Československé snažil, aby se v podobné situaci, vnímané veřejností jakožto „krize“, vymezil, a klidem, státotvorností i racionalitou odlišil od zdivočelých, destruktivně hysterizujících extrémistů typu henleinovců či komunistů. V žádném případě by stranické pilíře státu ani nenapadlo se k těmto úchylným proudům a jejich představitelům příliš blížit; o „lísání se“, snad v nejasné touze po získání nějakých těch pár volebních lístků navíc, ani nemluvě!

Nahnědlé kecy jsou pro seriózní politickou sílu pokaždé silně nebezpečným toxickým činitelem: Ne ODS, nýbrž fašizující proudy české politiky získají další body, budou-li moci tvrdit, že „dokonce i ODS podporuje jejich požadavky“. Tolerance etablované strany bývá výhodou; efekt je podobný zisku Konvičkových extrémistů, když se na jejich pódium postavil prezident republiky, a to dokonce i tento.