Pokrok se nedá zastavit, ale občas bych mu nejraději hodila pořádnej špalek pod kola. My, zvířátka, to v lese fakt nemáme jednoduchý. Asi před měsícem si nás všechny sezval jeden uhlazenej lišák s kravatou a na pasece nám sdělil, že prý rušíme dosavadní lesoprávní uspořádání a zakládáme Lesní Unii. No to se ví, čuměli jsme jak z jara - paní Srnková dokonce na okamžik omdlela - ale lišák se nedal vyvést z konceptu.

Plamenně hovořil o zvířátkách nového ražení, ukazoval nám barevný prezentace o kolik stoupne spotřeba žaludů a kaštanů a vůbec nám sliboval hory doly černý les. Prostě takovej ten kofr, co by dokázal prodat hadům sluchátka na uši. Jeho projev byl samý sluníčko sem, sluníčko tam, ale v realitě se z toho nakonec vyklubalo takový divně pošmourný polojasno. No považte sami.

Sysli v multinoře

Začalo to syslama. Záhy po schůzi k nám přišel podobnej lišák a že nám do dutiny nastěhujou párek syslů. Voni jakože uměj dobře hrabat a my zas umíme šplhat a a že teda dojde k tomuhle multikulturnímu obohacení. A na oplátku poslali naši malou na dlouhodobý pobyt do polní nory. Jenže vona je chudák holka ještě taková trochu uslintaná a z toho prachu tam se jí udělaly úplně zablácený dásně. No a ty syslové u nás taky nic moc. S ničím nepomůžou, věčně něco futrujou a když jsme vyrazili do lískového houští na sběr oříšků, tak samozřejmě neudrželi balanc na větvi a majzli sebou z půl metru do jehličí tak blbě, že si ty nemehla vyrazili dech. Já jim pak jak starej blbec musela celej tejden vařit heřmánkovej vodvar.

Podívejte se - já mám jiný kultury ráda. Pana Sysla pravidelně navštěvuju a občas si s ním klidně i popiju. Ale kvůli tomu, aby obohatil moji hrabací techniku s ním přece nemusím žít v jednom doupěti a nebo dokonce posílat holku na půl roku někam pod zem. A taky jsem toho lišáka, co to zpunktoval, pěkně zhvízdala: „Pocem, mladej, já chápu, že musíš vykazovat nějakou činnost, ale ty zas pochop, že jedna věc je vyměnit si jednou za čas u bukvicovýho piva nějaký ty zkušenosti - a úplně jiná věc je žít spolu pod jednou střechou. Víš kolik času ztratím, než tomu syslovi vysvětlím věci, který by normální veverka pochopila, než bys řekl smrk?“ A co myslíte, že mi na to řek? Že prej jsem xenofob a malolesňák. Pffff. Já a xenofob? Já se přece nikoho nebojím. Akorát nechci, aby mi někdo pořád po bejváku plival pšeničný plevy.

Grant pro ondatry a ryby na suchu

A nejsem zdaleka jediná. Za tejden k nám přišla paní Ondatrová a že jim Lesní Unie do brlohu přidělila okouny vodněkad z Tramtárie, protože se po řekách rozneslo, že jenom na souši je to to pravý vořechový. „Jak můžete sdílet brloh s okounama,“ povídám jí, „ty přece k životu potřebujou úplně jiný podmínky.“ Ale lišandy to měly promyšlený: jeden tejden si Ondatrovi kvůli okounům zaplavěj brloh vodou a sami podřimujou před vchodem na rákosový rohožce a druhej tejden zase vodu vypumpujou a Ondatrovi spěj normálně v ložnici, zatímco okouni chrápou v kýblu vedle nory. No pakárna na druhou.