Jenže Řecko není firma, i když by to pro zacházení s ním bylo daleko jednodušší. Je to stát, který v sobě obsahuje kromě ekonomiky mnoho dalších oblastí, u nichž nevystačíme s pouhým účetně-ekonomickým má dáti dal. Méně radikální ekonomové (Stiglitz, Krugman) vědomi si složitosti problému (Řecko není jen ekonomikou) naopak volají po ústupcích ze strany eurozóny a v podstatě vidí (stejně jako levicová Syrizovská vláda) řešení v odpuštění velké části dluhu.

Kdo bude dnes měkký na Řeky, toho pravděpodobně čeká volební porážka

Představitelé eurozóny odpovědně a dlouho vážili svůj postoj k Řecku vědomi si toho, že Řecko není jen ekonomika, ale nyní, zdá se, jim došla trpělivost a nasadili na řeckou krizi radikální ekonomické hledisko. Vyjednávání s oběma řeckými vůdci také asi není procházkou růžovým sadem a nervy zřejmě časem začínají pochodovat. Voliči ve věřitelských zemích, kteří z pochopitelných důvodů zastávají tvrdé ekonomické hledisko má dáti dal, bedlivě sledují počínání svých politických elit a nepochybně jim to následně spočítají u příštích voleb. Manévrovací prostor pro politiky (Merklová a spol.) se s tím, jak se krize neúnosně dlouho táhne, postupně zužuje. Kdo bude dnes měkký na Řeky, toho pravděpodobně čeká volební porážka. Odpuštění části dluhu, po němž někteří rozumnější volají, je politicky neprůchodné.