Hitler po svém nástupu rychlými kroky likvidoval demokratické principy a nacisté přistoupili k likvidaci politických oponentů. Otevřeli koncentrační tábory. Rozpoutali naplňování zvrhlých rasových cílů. Přesto byl pan Hitler zejména pro Velkou Británii přijatelným partnerem. A také pro USA, jak svědčí diplomatické depeše té doby. Západními státy nic ze zločinného vládnutí soldatesky Hitlera nehnulo. Ani Křišťálová noc. Tehdejší Československo pro ně bylo nicotné. Vždyť byla naděje, že se pana Hitlera podaří obrátit proti bolševickému Sovětskému svazu. Zamhouříme tedy oko, nejlépe obě. Zvykli jsme si říkat „mnichovanství“.
Dnes ho tady máme znovu. Západní státy vidí a přece nevidí projevy neonacismu v Pobaltí, na Ukrajině. Takový Oleh Tjahnybok je přece prima chlapík a tak si s nim budeme podávat ruku. Jako McCain nebo náměstkyně State departmentu V. Nullandová. A mnozí další. Vždyť on si to chce vypořádat s těmi Rusy. Proč bychom ho tedy neměli rádi. My, dnešní Chamberlainové. Proč nepřimhouřit oči nad Pravým sektorem, batalionem Azov… Svastika a neonacistická symbolika, kterou používají? Zřejmě takový zcela okrajový výstřelek. Ten přece nemůže zastínit jejich upřímný boj s Moskalem.
Před několika dny pochodovali v Rize poslední lotyšští veteráni tamních divizí SS. „Tobě, Adolfe Hitlere, vůdci a kancléři Německé říše, přísahám věrnost a statečnost. Tobě a nadřazeným, které sám jmenuješ, slibuji poslušnost až do smrti. K tomu mi dopomáhej Bůh,“ přísahali tito dnešní lotyšští hrdinové. Zrovna v té době byli v Lotyšsku na přátelské návštěvě příslušníci americké armády. Zřejmě nic moc. Ti hoši asi ani neviděli film Bitva v Ardenách a esesácké vraždění amerických vojáků. Jinak by určitě vyrazili k Památníku svobody a ukázali, zač je toho loket. Nestalo se. Proto museli okolí památníku dezinfikovat místní antifašisté.
A přijde nám léto a v Estonsku se zase sejdou podobní výlupci. Stejně jako v Rize mezi ně přijdou někteří poslanci a dokonce i vládní činitelé. Třeba se to setkání bude zase konat v nějakém pronajatém objektu estonské armády. Stejně jako v jiných letech přijedou i Hitlerovo oddaní poddaní z jiných zemí a jiných divizí SS. Budou se čílit, že je někdo považuje za zločince. Budou zase tvrdit, že oni přece bojovali za Evropu, kterou nyní společně budujeme na bruselských základech. Zajímavé, ale Brusel neprotestuje.
Pravda, každý rok je těchto dnes již stařečků méně. Mají ale své obdivovatele a následníky. Fuhrery Tjahnyboky, Jaroše… Ale i obyčejné primitivy s vytetovaným hakenkrajcem nebo se fotografující se s vlajkou se svastikou nebo táhnoucí na Donbas v tanku na jehož radioanténě je vlaječka s hákovým křížem. Drang nach Osten. Ulicemi ukrajinských měst táhnou ale průvody převážně mladých s vlajkami ukrajinských nacionalistů, hořícími pochodněmi a portréty zločince Bandery. Zatím ještě ne Ivana Mykolajovyče Demjaňuka, Ivana Hrozného ze Sobiboru. Prozatím se ještě Dněpr nebarví krví Moskalů, Lachů, Židů.
Mnichovanství je skutečně děsivé. Lehkost, se kterou Britové a Francouzi obětovali pro ně přijatelnému panu Hitlerovi tehdejší Československo je varující. Nejen pro nás, ale v této chvíli nejvíce pro sto dvacet tisíc ukrajinských Židů nebo sto čtyřicet tisíc Poláků. Slušní lidé nemohou projevy fašismu nevidět a neslyšet, toto zlo a mnichovanství musí odmítnout.
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: vasevec.cz
