Hitler po svém nástupu rychlými kroky likvidoval demokratické principy a nacisté přistoupili k likvidaci politických oponentů. Otevřeli koncentrační tábory. Rozpoutali naplňování zvrhlých rasových cílů. Přesto byl pan Hitler zejména pro Velkou Británii přijatelným partnerem. A také pro USA, jak svědčí diplomatické depeše té doby. Západními státy nic ze zločinného vládnutí soldatesky Hitlera nehnulo. Ani Křišťálová noc. Tehdejší Československo pro ně bylo nicotné. Vždyť byla naděje, že se pana Hitlera podaří obrátit proti bolševickému Sovětskému svazu. Zamhouříme tedy oko, nejlépe obě. Zvykli jsme si říkat „mnichovanství“.

Dnes ho tady máme znovu. Západní státy vidí a přece nevidí projevy neonacismu v Pobaltí, na Ukrajině. Takový Oleh Tjahnybok je přece prima chlapík a tak si s nim budeme podávat ruku. Jako McCain nebo náměstkyně State departmentu V. Nullandová. A mnozí další. Vždyť on si to chce vypořádat s těmi Rusy. Proč bychom ho tedy neměli rádi. My, dnešní Chamberlainové. Proč nepřimhouřit oči nad Pravým sektorem, batalionem Azov… Svastika a neonacistická symbolika, kterou používají? Zřejmě takový zcela okrajový výstřelek. Ten přece nemůže zastínit jejich upřímný boj s Moskalem.

Před několika dny pochodovali v Rize poslední lotyšští veteráni tamních divizí SS. „Tobě, Adolfe Hitlere, vůdci a kancléři Německé říše, přísahám věrnost a statečnost. Tobě a nadřazeným, které sám jmenuješ, slibuji poslušnost až do smrti. K tomu mi dopomáhej Bůh,“ přísahali tito dnešní lotyšští hrdinové. Zrovna v té době byli v Lotyšsku na přátelské návštěvě příslušníci americké armády. Zřejmě nic moc. Ti hoši asi ani neviděli film Bitva v Ardenách a esesácké vraždění amerických vojáků. Jinak by určitě vyrazili k Památníku svobody a ukázali, zač je toho loket. Nestalo se. Proto museli okolí památníku dezinfikovat místní antifašisté.