NKÚ zjistil, že za mýto se během pěti let vybralo 30 miliard korun. Úspěch, chtělo by se říci. Jenže vtip je v tom, že polovinu dostala firma Kapsch, která systém provozuje. A tak zatímco v Rakousku a Švýcarsku získal stát 1 miliardu eur ročně, český stát získal jen 0,6 miliardy eur. Zatímco u nás náklady na provoz činí 50 % výnosů, v Německu náklady za prvních 5 let provozu stály jen 15 %. A to ještě Němci nejsou spokojeni a chtějí po provozovateli pokutu 7 milionů eur.  

 

To ale není všechno. Firma Kapsch nevymáhá nezaplacené mýtné. Ředitelství silnic a dálnic si proto – jako je u nás zvykem - najalo soukromou advokátní kancelář. A jako bývá u nás rovněž zvykem, spoluvlastníkem kanceláře je bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec. Za vymáhání platí státní společnost advokátů 60 milionů korun. Přitom podle zprávy NKÚ vymohl pan Němec se svými partnery mýto za 18 milionů. Jistě dobrý obchod, ovšem nikoli pro stát.  

 

Není divu, že NKÚ dospěl k závěru, že papírové dálniční známky byly pro stát výhodnější. Odpovědnost za odkloněné miliardy nesou samozřejmě tehdejší ministři dopravy Milan Šimonovský za KDU a pak zázračně zbohatlý Aleš Řebíček z ODS. Ovšem to, že zakázka na vybudování mýtného systému probíhá krajně podezřele, se tušilo již v době, kdy soutěž probíhala. Příliš mnoho politiků mělo mimořádný zájem na tom, aby zakázku - přes všechny problémy - získala rakouská firma Kapsch. Nyní, když Nejvyšší kontrolní úřad sečetl náklady a výnosy, se ukazuje, že v naší politice platí jasná rovnice. Čím více politiků prosazuje určitou státní zakázku, tím ta zakázka bude dražší.  

 

Pokud závěry NKÚ opět vyzní do ztracena a nikdo neponese za takové hospodaření s veřejnými prostředky odpovědnost, veřejnost politikům nikdy neuvěří, že to s bojem proti korupci myslí aspoň trochu vážně. Vzhledem k tomu, že všechny politické strany mlčí, můžeme ale usuzovat, že na vyšetření nemá zájem nikdo.  

 

Jedno je ale již jisté. Voliči by měli politikům zakázat zavádět na státní útraty jakákoli elektronická zařízení. Žádné elektronické karty, žádná elektronická měření. Z toho mají prospěch všichni kolem, ale veřejné rozpočty nikdy.