Velice často se totiž stává, že dva soudy vydají o stejné věci dvě naprosto protichůdná rozhodnutí. Jestliže se rychlost rozhodování našich soudců po několikaletém tlaku trochu zvýšila, odlišné posuzování víceméně zůstalo.

Jeden z posledních případů tohoto druhu se týkal kauzy poslanců Věcí veřejných Bárty a Škárky, které nejdříve Obvodní soud odsoudil za podplácení a podvod k podmíněnému a nepodmíněnému trestu, aby je vzápětí Městský soud zcela osvobodil. Protože se jednalo o potrestání - nebo nepotrestání - politiků a tedy i mediálně velice sledovaný proces, odpovídala tomu - po tak rozdílném pohledu na spravedlnost - i míra zmatení veřejnosti. 

Tím problémy našich soudců s mocnými tohoto světa ale neskončily. V červenci tohoto roku zastavil Nejvyšší soud stíhání tři bývalých poslanců – přesněji je vyňal z pravomoci orgánů činných v trestním řízení - které před tím jiný soud poslal za korupci do vazby. Soudci Nejvyššího soudu se opírali o extenzivní výklad poslanecké imunity, podle kterého je vlastně každé jednání v Poslanecké sněmovně možné pokládat za projev, který je chráněný imunitou. Rozhodnutí Nejvyššího soudu vyvolalo nesouhlasné komentáře řady právníků a vyvolala značné veřejné rozhořčení, které korunoval prezident republiky svým prohlášením o tom, že přestal důvěřovat Nejvyššímu soudu.