Že se taková myšlenka vůbec mohla urodit, je důsledkem způsobu, jakým se u nás dělá politika. Sami politici nazývají náš politický styl hraním šachových partií, což je příliš vznešený název pro něco, co by spíše odpovídalo hospodským karetním hrám typu Prší nebo Vole padni.

Nicméně politici - a spolu s nimi i značná část komentátorů - nekriticky adorují schopnost blufovat, spíše než by oceňovali umění vyjednávat a hledat přijatelné kompromisy. Rozdíl mezi domácím pojetím politiky a způsobem, jak se dělá politika na západ od našich hranic, vynikne při důležitých jednáních našich politiků v Bruselu, kde díky zmatenosti našich postojů většinou nikdo nechápe, o co těm Čechům vlastně jde.  

Tak také situace, do které se strany bývalé vládní koalice i Miloš Zeman dostali, má kořeny v přílišném taktizování a blufování. Jak ukazuje dosti pošetilý nápad paní Němcové, který není ničím jiným než splněním Zemanova požadavku jinými a pro poslance snad ještě potupnějšími prostředky, z hrdého postoje hájícího principy parlamentarismu – tak jako již kolikrát – mnoho nezbylo. Přitom straničtí stratégové měli možnost, jak se zachovat zásadově a odkázat Zemana do patřičných mezí. Stačilo sněmovnu rozpustit a míč by zůstal na jejich straně hřiště. Dali ale přednost přílišnému taktizování, ze kterého se jim teď bez ztráty tváře bude velice těžko vystupovat. V podobné pozici je sice i Miloš Zeman, ale ten tuto hru takto rozehrál a jeho samotného taktické ústupy rozhodně tolik nepoškodí, protože sympatie veřejnosti jsou na jeho straně.   

Problémem všech parlamentních stran je skutečnost, že přes veškerou logickou argumentaci a podporu médií svádějí v boji s Milošem Zemanem o přízeň nejširšího publika marnou bitvu. I kdyby jim opravdu šlo o osud parlamentní demokracie - jak tvrdí - většina veřejnosti systému parlamentní demokracie nedůvěřuje, na čemž mají podíl všechny vlády, které tu vládly od opoziční smlouvy. Na Nečasovu vládu padá samozřejmě nejvíce nevole, protože ji lidé mají dosud v čerstvé paměti. Většina populace proto vítá řešení založené na vládě tvrdé ruky, od které si slibují, že s těmi úplatnými, línými a neschopnými politiky zatočí. A Miloš Zeman cítí, že ať udělá ve svém tažení proti současnému stranickému establishmentu cokoli, veřejnost mu bude tleskat. A tak se podle toho chová.