Chcete vědět proč? Pod záminkou úspor energie nám podstrčili nové žárovky, jsou drahé a špatně svítí, ale jsou ekologické. Ve společné garáži máme osvětlovací systém, který taky šetří energii, protože se sám vypíná a občas zapomíná se zapnout. Onehdy tam někdo poplácal paní Gilberte S. po zadečku, který má tak vyzývavě tvarovaný, že jej může přehlédnout snad jen stoletý kmet či závistivá anorexička. Dle generického zákoníku každé takové pohlazení je sexismus a zaslouží být pranýřováno na Facebooku. V daném případě vyžaduje navíc doprovodný trest basy natvrdo za rasismus, jelikož zneuctěná žena je Senegalka. Jenže copak v té sepiové černi mohla poznat útočníka? Ten nemrava je stále na svobodě a bůhví jakých zločinů se ještě může dopustit. Ale nešť, hlavní je, že v našem baráku žijeme ekologicky.

Trochu jsem odbočil, protože tohle povídání má být o lidech ve žlutých vestách v sousedním Annemasse. Často jsem na rozpacích - je Ženeva předměstím Annemasse, anebo je to naopak? Tramvaj jezdí až na hranici a vystupuje se do Francie. Celníci tam ještě občas bývají a dokonce nám někdy prohlédnou kufr. Francouzští zkoumají, zda tam nemáme odpadky, kterými chceme zaneřádit panenskou půdu Mariany, abychom ušetřili poplatky za popelnice v Ženevě. Švýcaři zas v nás vidí pašeráky levnějšího francouzského vína a masa, škůdce helvetského národního hospodářství, které je nutno příkladně pokutovat.

Promiňte starému člověku jeho upovídanost, znovu jsem ztratil nit. Tak znovu a tentokrát opravdu k jádru věci, k víc jak čtvrt století staré romanci se špatným koncem - lásce Francouzů k dieselovým automobilům.

Musím předeslat, že každé ráno se do Ženevy přivalí čtyřicet tisíc francouzských „frontaliers“, námezdních pracovníků a pracovnic, v téměř stejném počtu aut, která někde nějak zaparkují. Je dost mrzuté, že zaberou veškerá volná místa, legální i jiná, avšak mnohem horší je, že jejich Renaulty, Peugeoty a Citroeny smrdí dieselem. „Zavři okno,“ přikazuje mi manželka, „zas máme před sebou nějakého francouzského smraďocha.“ Honem dodávám, že nejde o projev xenofobie, nýbrž pouze o příliš vyvinutý čichový orgán.

Ta láska, o níž je řeč, není citové vzplanutí, ale vztah rozumový a s prominutím vypočítavý.