“Máte krásnou rodinu, ” řekl jsem.

“ Oui, “ přisvědčil muž, “Alláhu akbár!”

Rodinka se utábořila pár metrů od lavičky, na níž jsem často a rád sedával. Odtud je snad nejlepší pohled na jezero. Za ním v zeleni je Palác národů a o něco výš se rýsuje tmavá škatule sídla Mezinárodní organizace práce, kde jsem nechal pětadvacet let života.

Pihatá žena rozprostřela pokrývku pro svého muže. Potom se sklonila nad dvojčaty a dávala jim pít z lahve mléko. Jejich otec ležel na břiše a civěl do prázdna. Oba kluci čutali mičudu.

Idylický obrázek letního rodinného odpoledne mi připomněl, že... představa Evropanů budoucnosti, snědých jako staří Egypťané, vzešla z Poběžovic na Domažlicku, kam se po pádu Rakouska- Uherska uchýlil na rodinný zámek Richard Mikuláš von Coudenhove-Kalergi,syn rakouského diplomata a jeho japonské ženy, pocházející z vysoké tokijské buržoazie.