Podle dobové fotografie jej měl už jako chlapec, když jeho otec, vysoký stranický funkcionář v Pekinu, byl v roce 1968 během Mao Ce-tungovy kulturní revoluce zavřen pro kacířské názory do vězení. Si Ťin-pching musel opustit školu a jít na převýchovu do zastrčené provincie Šan-si. Práci v rýžovištích od úsvitu do noci za nelidských podmínek vydržel jen několik měsíců. Utekl k matce. Byl zatčen v jednom ze zátahů na zběhy ze zemědělství a poslán do pracovního tábora kopat příkopy. Tam se zařadil, připojil k Maově hnutí a vstoupil do Komunistické strany Číny. To byl počátek jeho hvězdné kariéry. Kdo o ní chce vědět víc, může se podívat do Wikipedie.

Když mnohem později se ho v televizi zeptali jak se na dobu dívá ve zpětném pohledu, řekl: „Byl to velmi citový zážitek. Emoce. A když ideály kulturní revoluce nemohly být uskutečněny, ukázalo se, že to byla iluze.“

Za dobráckou tváří se skrývá nesmírně inteligentní, vypočítavý, odhodlaný a tvrdý člověk, který je už pět let u kormidla devadesáti milionové strany, jež řídí osud téměř čtvrtiny lidstva, První období jeho vlády se vyznačovalo cílenou protikorupční kampaní, mnohem důraznější zahraniční politikou v zájmu „územní nedotknutelnosti ČLR,“ a prosazováním vůdčí úlohy strany ve všech oblastech života. Si dal všem jednoznačně na srozuměnou, že nebude trpět žádné reformy, jak hospodářské , tak politické, jež by mohly oslabit postavení komunistické strany v čínské společnosti. Zřejmě se poučil z ruské zkušenosti.

„Vláda, armáda a školy --na severu, jihu, východě a západě— ve všem a všude musí vést strana,“ prohlásil v programové řeči, jíž zahájil nedávno skončený devatenáctý sjezd čínské komunistické strany v Pekinu.