Jan Vítek: Stručný úvod do robo-věku (pro nic netušící človíčky)

Ford místo do Mexika bude investovat doma do robotů. Bude to stát podstatně víc, ale návratnost je vysoká a dlouhodobá. V blízké budoucnosti stroje budou výkonnější, přesnější a spolehlivější nežli lidé.

Profesor Moshe Vardi, který přednáší na Rice Universitě v USA, tvrdí, že nejen tovární dělníci, ale i odborně vzdělaní lidé střední třídy budou nahrazeni stroji.

„Vzestup robotů může mít za následek, že za dvacet-třicet let nezaměstnanost dosáhne padesáti procent," prohlásil.

Ekonomové z univerzity v Oxfordu odhadují, že na konci třicátých let 47 procent pracovních míst v USA bude plně automatizováno. I kdyby to byla jen polovina, Američany čeká drsné probuzení.

A nejenom je.

Roboti a umělá inteligence způsobují celosvětovou technologickou revoluci, hlásá Martin Ford ve své knize Rise of Robots. Ničí spoustu pracovních míst ve všech oblastech lidské činnosti. Národní hospodářství zemí, které vsadily na pronajímání levné, byť kvalifikované práce, budou velmi zranitelné.

Stroje vybavené mikroprocesory dnes vybírají mýtné, měří nám krevní tlak, masírují záda, odpovídají na telefonu, tisknou dokumenty, přenášejí zprávy, čtou knihy, vypínají světlo, řídí automobily, čistí boty, hlídají domy, pilotují letadla, píší články, učí naše děti, zabíjí naše nepřátele... Jejich pole působení a schopnosti se neustále rozšiřují a vylepšují.

Robot a sex

Představte si svět, v němž X1DQ, váš osobní robot, uvaří a naservíruje snídani, oběd i večeři, Z7CE uklidí byt, vypere, vyžehlí, R9IP, vaše intimní přítelkyně, vás obejme a políbí. Pro sblížení bychom je mohli nazvat Anča, Kačka a Marylin.

To není sci-fi. Humanoidní roboti se nám začínají stále více fyzicky podobat a jejich umělá inteligence se nám přibližuje.

Společnost Hanson Robotics vyvinula prototyp humanoidní ženy, kterou nazvala Sophie. Má elastický obličej a Sophie je programovaná tak, aby mohla vyjádřit šedesát dva různých lidských reakcí. V očích má kamery, které jí umožňují rozpoznat svého společníka a sledovat ho zrakově. Hlasovým syntetizérem dokáže napodobit potřebnou tóninu k vyjádření různých pocitů. Sophie není zdaleka dokonalá. Její pohyby jsou často nemotorné a algoritmy selhávají v některých situacích. Největší, zatím neřešitelný hlavolam je, z čeho a jak udělat pokožku, aby hřála jako naše.

Britský bulvární tisk nicméně pochopil možný budoucí vývoj a využití. Například tabloid Sun ohlásil čtenářům, že Sophie je předzvěstí konce sexu, jak jsme jej znali. End of Sex As We Knew It.

Jestliže zaměstnavatelé oceňuji na robotech, že nevyžadují plat ani dovolenou, nemají neomluvené absence a nemarodí, nereptají, natož aby stávkovali, tak svobodymilovní muži jistě povšimnou, že Sophie a její družky se nebudou s nimi hádat, kárat a vychovávat, chtít mít vždy pravdu a poslední slovo, a že je můžou kdykoli vypnout stisknutím tlačítka.

Lidská práce „out"?

„A co když roboti s umělou inteligencí budou tak vyspělí, že se obejdou bez lidské práce a dohledu?" ptá se profesor Jeffrey Sachs z newyorské Columbia Univerzity.

Na tuto otázku odpověděl nadsázkou Carl Bass, generální ředitel firmy Autodesk, když prohlásil:

„V továrnách budoucnosti budou jen dva zaměstnanci. Člověk a pes. Člověk tam bude proto, aby krmil psa. Pes tam bude proto, aby hlídal člověka, aby nesáhl na stroje."
Bass neřekl, kdy by se jeho vize mohla uskutečnit. Z dostupných odhadů lze usuzovat, že dnešní třicátníci mají naději, že to nějak doklepou do penze. Ale až žáci obecné školy dospějí, budou se muset o místo na slunci porvat s roboty.

V Číně už vycházejí z továren roboti, kteří jsou schopní vyrábět své potomky. To je informace, která by měla nasadit brouka do hlavy nejen rodičům a učitelům, ale především ministerstvu školství.

Na konci letošního roku robotická populace ve světě vzroste na víc jak dva miliony a bude se množit každým dalším dnem jako králíci. Nadnárodní společnosti jako Google, Apple, Foxcon a Amazon jsou na špici závodu, v němž platí, že kdo jen chvilku zaváhá, už peloton nedožene.

Podle předpovědi McKinsley Global Institute roboti v roce 2025 zhotoví tolik výrobků jako 40 až 7O miliónů zaměstnanců

Někteří ekonomové se domnívají, že pracovní trh bude reagovat na příchod robo-věku obvyklým způsobem: destrukci pracovních míst vystřídá tvorba nových příležitostí. Odvolávají se na zkušenost z počátku minulého století, kdy automobily zničily drožkáře a chovatele koní, ale nespočetným miliónům lidí daly zdroj obživy.

Nelze srovnávat, byla to jiná technologie v jiné době, prohlásil Nils Nilsson, profesor ze univerzity ve Stanfordu. Roboti se stávají neustále inteligentnější a výkonnější, že jednou mohou zastat nejen všechnu existující práci, ale také mnoho nových džobů, které vytvoří.

Nejspíše se to již děje. V USA zaměstnanost ve strojním průmyslu neustále klesá. V roce 1980 činila 25 procent a dnes jen 10 procent. Produktivita a počet zaměstnanců rostly souběžně až do začátku tohoto století. Od té doby se mezi nimi vytváří propast. Toto rozpojení, přikládané na vrub levné asijské práci, imigraci či globalizaci, je především důsledkem technologického pokroku, podle analýzy World Future Society.

Změňme systém. Konec sociální nerovnosti

Současný hospodářský a sociální model očekávají převratné změny. Mluví se ale o nich jen v akademickém světě. Naši vůdcové a politici jim věnují ledva pár frází. Jinak nám stále nabízejí nějakou obměnu toho, co už tady bylo, jako vyrovnaný rozpočet, snížení sociálních výdajů, rekvalifikaci, zkrácení pracovní doby, flexibilitu, snížení/zvýšení daní, a pějí různé variace ukolébavky o velkém přílivu, který zvedne všechny čluny.

Jestliže uslyšíte od politika něco podstatného o tom, co váš čeká a nemine v robo-společnosti, a jak se na ni připravit, volte ho.

Když čtu optimistické statě o blahodárném vlivu robotů na hospodářský růst, napadají mě různé kacířské myšlenky. Například že roboti si nekupují domy, nábytek a jiné zařízení do domácnosti, auta, ošacení, nechodí do kina ani nejezdí na dovolenou. Když roboti budou mít práci a my ne, kdo bude kupovat to, co vyrobí? Jak mohou lidé bez příjmu přežít?

Tím se dostáváme k velmi žhavému a ošemetnému problému rozdělení národního důchodu. U nás sebemenší zmínka o něm vyvolá bouři protestů obhájců nezcizitelného práva člověka být strůjcem vlastního štěstí. Odpůrci rovnostářství křičí: Co takhle pečení holubi do huby, nemakačenkové?!"

Ale jak říkají Francouzi, když se do toho musí jít, tak se do toho jít musí.

Nástup robo-věku vdechl nový život do staré ideje, kterou první vyslovil Thomas More před šesti sty lety ve své knize Utopie---dát všem občanům všeobecný základní příjem. Od té doby se párkrát objevila v té či oné podobě, byla pokaždé zapomenuta, a nyní zas vyplouvá na povrch jako ponorná řeka.

Liberální myslitelé v ní vidí historickou příležitost skončit se sociální nerovností. I někteří konservativci se k ní přiklánějí. Doufají, že všeobecný základní příjem by v konečném součtu mohl být menším zatížení pro státní kasu nežli neustále rostoucí výdaje na podporu v nezaměstnanosti a různé další sociální programy. Určitě by se drasticky snížil počet byrokratů, kteří je spravují.

Ještě nedávno vysmívaná a vypískaná idea se z čistě akademické půdy dostává pomalu ale jistě do politické arény. V řadě zemi se o ní začíná uvažovat jako o uskutečnitelném východisku z narůstající hospodářské a sociální krize. Kanada, Holandsko a Finsko zavedly základní universální příjem pro omezený počet nezaměstnaných občanů. Na zkoušku po určitou dobu. Webové Literární noviny nedávno uveřejnily jako první u nás článek o finském experimentu (ZDE). Autor v titulku velice správně vystihl jádro pudla: jde o záchranu kapitalismu.

Bez práce a s mořem času

Nezadržitelně padáme do systémové krize, která svým rozsahem a hloubkou bude větší nežli za Velká deprese v třicátých letech minulého století. Tehdy kapitalismus v USA zachránila Nová smlouva, kterou uzavřel prezident Roosevelt s americkým lidem. My vám dáme práci a zaručíme živobytí, vy skončíte revoltu a stávky. Také dnes kapitalistický motor silně vynechává. Roste nezaměstnanost, chudí chudnou, bohatí bohatnou. Místo odkladů a čekání na to, až se motor zadře, nebylo by lepší předejít bouřím a revoltám novou společenskou smlouvou?

„Co mi nedá v noci spát je otázka, jak budeme čelit přicházející strukturální nezaměstnanosti," přiznal multimiliardář Johann Rupert," neboť tahle vlna bude nesrovnatelně větší než současná." Ví, o čem mluví, protože je generálním ředitelem ženevského konsorcia nejluxusnějších světových značek jako Cartier, Vacheron Constantin, Montblanc, Jager-LeCoultre a patnácti dalších.

Známý americký komentátor P.C. Roberts se v této spojitosti zamýšlí nad vztahem společnosti a majitelů práv robotických patentů. Zisky z nich budou astronomické a poplynou na bankovní účty nepočetného počtu majitelů. O kolaterální škody – nezaměstnané a nezaměstnatelné - se bude muset postarat společnost. Proč by tedy patenty nemohly být svým způsobem zespolečenštěny a zisky rovnoměrně rozloženy? Ostatně by to bylo i v zájmu majitelů patentů, protože jak by jinak mohli dál a víc bohatnout, kdyby spotřebitele tvořila jen elita?

Připusťme, že každý člověk bez práce a bez příjmu dostane na konto x-tisíc korun měsíčně, aby měl na jídlo, střechu nad hlavou, ošacení. Na divadlo, koncerty, knihy anebo na dovolenou mu z toho těžko zůstane. Bude si muset utáhnout opasek.

Holé přežití může nějak zvládnout. Co však udělá s mořem volného času? Využije jej k sebevzdělávání, k rozvoji svých uměleckých sklonů, k veřejně prospěšné činnosti? Čím nahradí pocit uspokojení a seberealizace, který nacházel v práci? Bude čučet na televizi, jako to dělá většina penzistů? Začne nudu zahánět drogou a alkoholem?

Vítejte v robo-věku.