Jedním z prvních zážitků v Rusku bylo to, že když jsme se někde na předměstí Pskova zastavili s brněnskou CK Kudrna pro vodu, tak tam stál shluk jakýchsi rozpadajících se dřevěných domů a mezi nimi hydrant, z něhož tekla jakási divná žlutá voda. Prý byla pitná a brali si ji obyvatelé těch domů, protože doma vodovod nemají. No, my ji raději pili ve formě kávy a čaje až po převaření. Dále si pamatuji na šílenou frontu na lotyšsko –ruské hranici, kde jsme čekali asi deset hodin. Ruská pohraniční kontrola byla opravdu důkladná, nechali nás vystoupit i s věcmi, a batohy projeli jejich pohraničníci rentgenem a důsledně prohlédali i autobus. Nevím, v žádné jiné zemi jsem se s takovou říkám naplno buzerací nesetkal.

Předražená a nevlídná Moskva

V Pskově jsem si všiml zdejších městských autobusů, byly to staré ojeté mercedesy, které Němci deset let nechali jezdit někde ve Stuttgartu a pak je za zbytkovou cenu prodali do Ruska. Proč ne, lepší než je poslat rovnou do šrotu. Dále jsem si všiml zajímavé technologie opravy tamních silnic. Z nějakého tak padesát let starého auta, které jistě pamatovalo Brežněvovu éru, lili dělníci asfalt přímo do výtluků. To, že by je předtím vyfrézovali, je jaksi nenapadlo. Pak se nelze divit, že ruské silnice připomínají tankodromy, proti kterým jsou i ty naše nejděravější okresky úžasně rovné.

Zajímavý byl také Sankt-Petěrburg, tam mně překvapily tramvaje, které snad pamatovaly ještě blokádu v jednačtyřicátém. Zajímavý byl také technický stav tramvajových tratí. Někde na předměstí ve směru na Petrodvorce trčely z bahna kusy kolejí. V kolejnicích často chyběly i deseticentimetrové kusy, odborně se tomu říká lom kolejnice a taková trať se musí okamžitě vyřadit z provozu a opravit. Tedy podle českých předpisů, v Rusku se po ní normálně jezdí.

To se psal rok 2002 a nyní se přesuneme o sedm let později a já znovu s CK Kudrna vyrazil tentokrát na měsíc do Ruska. Musím uznat, že Sankt-Petěrburg zkrásněl, tramvaje už tam jezdily moderní a koleje už také stihli opravit. Inu, je to přece Putinovo rodné město a v roce 2003 slavilo tří set let od založení, tak se do něj nějaký ten rubl vrazil. Jeli jsme tehdy velký okruh přes Moskvu, Suzdal, Jaroslavl, Vladimír a další města až na Solovecké ostrovy a zpátky před Sankt-Petěrburg, Novgorod a Pskov. V posledně jmenovaném městě se toho moc nezměnilo, stále tam jezdily staré německé autobusy- mercedesy, tentokrát už hodně dorasované.

Moskva mě nijak nenadchla, obecně předražené město s mizernou úrovní služeb, které přemrštěným cenám neodpovídají. Jistě Paříž je také drahá, ale ceny tam se rovnají kvalitě nabízeného, v ruské metropoli nikoliv. Stálo za to vidět Kreml, Rudé náměstí (mauzoleum masového vraha Lenina bylo zavřené, ale ani jsem po mumii nijak netoužil), Treťjakovskou galerii, obnovený chrám Krista Spasitele a také muzeum Vladimíra Vysockého, To se mně líbilo asi nejvíc, protože si tohoto skvělého herce divadla na Tagance a písničkáře mám moc rád.