Je to země s nádhernými vesnicemi a městy, která jsou spojená kvalitními dálnicemi a silnicemi. Železniční dopravu zajišťují špičkové moderní vlaky, autobusy v městské a linkové dopravě jsou bezpečné a moderní, letecká doprava je spolehlivá. Solidní domy mají krásné fasády a jsou perfektně udržované. Lidé jsou přátelští a milí, společnosti se daří relativně dobře, země je demokratická a soudy nezávislé. Korupce je minimální. Dětí se rodí dost a počet obyvatelstva roste.

Pak je také druhá země, kde jsou velké rozdíly mezi městy a venkovem, většina měst je zanedbaná, o vesnicích ani nemluvě. Vesnické domy jsou příšerně zchátralé, chybí jim vodovod, splachovací WC a kanalizace. Silnice jsou v katastrofálním stavu, mnohé děravé tak, že naše dálnice D1 je proti nim krásně rovná. I hlavní silniční tahy v zemi (u vedlejších je to běžné) nemají v některých úsecích asfalt a v dešti se proto auta propadají do bláta. Čtvrtina železnic vyžaduje okamžitou opravu, autobusy v městské a linkové dopravě jsou převážně staré a člověk se při jízdě v nich ptá, co dnes zase upadne. Letecká doprava patří podle statistik Úřadu pro civilní letectví spolu s některými africkými zeměmi k nejnebezpečnějším na světě. Velkým problémem této země je alkoholismus, opilá posádka výletního parníku zavinila nehodu, při které zahynulo více než sto lidí. Korupce je masivní, soudy soudí podle příkazů vrchnosti. V zemi se rodí málo dětí, vymírá a většina obyvatel žije podle našich měřítek v bídě a chudobě. Dospělo to tak daleko, že mnohé matky prosí odvodové komise, aby jim syny vzaly na vojnu, protože doma jim nemohou dát jíst.

Úroveň člověka se pozná také podle vztahu k zesnulým. V té první zemi hřbitovy a hroby pečlivě udržované, v té druhé na venkovských hřbitovech rostou plevel a kopřivy.