Svůj vynikající projev za přítomnosti amerického prezidenta Harryho S. Trumana pronesl Winston Churchill na Westminsterské koleji univerzity v americkém Fultonu 5. března 1946. Brilantně v něm analyzoval brutální sovětský komunistický útisk východní Evropy. Tato řeč tehdy bývalého britského předsedy vlády nebyla počátkem studené války, jak lžou podle svého zvyku komunisté, ale konstatováním faktu, že Rusové nedodržují ujednání Jaltské dohody, které národům osvobozeným od německého nacismu slibovalo svobodné a demokratické volby.

Dá se říci, že také toto razantní Churchillovo vystoupení přispělo k rozhodnějšímu postupu prezidenta Trumana k Sovětskému svazu. Ten se totiž jako jeho předchůdce Franklin Delano Roosevelt zpočátku stavěl k Stalinovým nárokům smířlivě a byl ochoten k ústupkům. Pak však správně pochopil, že bolševický vůdce chápe jeho smířlivost jako slabost a přitvrdil. Výsledkem byla tzv. Trumanova doktrína v roce 1947 o zadržování komunismu.

Americký prezident si uvědomoval, že SSSR má sice větší armádu, nicméně on atomovou bombu, která tuto nevýhodu jasně smazala. Truman skvěle využíval svého trumfu a při jednání se sovětskými představiteli správně hrál s hrozbou jaderné karty. SSSR totiž provedl svůj první pokusný výbuch atomové bomby v roce 1949.