U stolu štamgastů sedí tradiční společnost, obchodník s látkami John, řezník Peter, pekař George a knihkupec Jack. V této vzrušené době není možné nebavit se o politice a John má jasno. „Pánové, Chamberlain odvedl v Mnichově skvělou práci, naše děti nebudou muset do války. Podívejte se, v osmnáctém roce jsme přijali zásadu prezidenta Wilsona o právech národů na sebeurčení. A Němci v Sudetech nechtěli být pod Čechy a chtěli se připojit k Německu, tak na to měli právo. Většina obyvatel v českém pohraničí už nechtěla být v Československu, tak proč je tam držet. V těch Timesech to napsali dobře. Češi měli dost času na to se s Němci dohodnout, a to, že to neudělali, je jejich chyba.“ Řezník Peter namítne, „já tomu Hitlerovi stejně moc nevěřím.“

„Ale to je zbytečný strach. Hele, v srpnu jsem byl ve Stuttgartu za Johanem, jak ode mě kupuje látky. A tam jsem se sám přesvědčil, že Hitler je velmi schopný politik, kterého Německo potřebovalo. Johan mně řekl, „postavil nás na nohy,“ a měl pravdu. Ta Výmarská republika to byla tragédie. Ale Hitler to je jiné kafe, dal lidem práci, postavil stovky kilometrů dálnic, posílá dělníky na dovolenou na Rujanu, prostě má výsledky a tomu nikdo nemůže upřít. Demokracie není řešením pro každého a Němcům jeho vláda svědčí. On řekl jasně, že po Sudetech v Evropě nic dalšího nechce. A kvůli nějaké zemi, o které vlastně nic nevíme, a o které se povídá, že tam menšina Čechů utiskuje ostatní národy, nemá smysl chodit do války. Hitler není šílenec a dobře ví, že na válku s námi, Francii a možná ještě s Amerikou nemá. V Německu neexistovala sedmnáct let až do pětatřicátého roku, pořádná armáda, měli malý stotisícový Reichswehr bez tanků, bez letectva, bez křižníků a velkých bitevních lodí. Byli jsme všichni, jak tady sedíme, ve válce a víme, že kvůli tomu Němci nemají dost vycvičených vojáků ani techniky pro moderní válku, a Hitler tohle dobře ví. Není blázen, aby riskoval. Dostal Sudety a bude klid, to říkám já,“ dal rázně najevo John.