Veřejné nenásilně projevování názorů patří k demokracii. Nemusí se nám to líbit, ale je třeba to respektovat. Baví mně ovšem pokrytci, kterým vadí demonstrace v Česku proti vládě Andreje Babiše, to je prý popření demokracie, ale protesty ve Francii proti prezidentu Emmanuelu Macronovi jsou prý v pořádku a naopak projevem demokracie a svobodné vůle Francouzů. V českém případě je třeba počkat na parlamentní volby, francouzskou vládu je možné svrhnout pouličním násilím. Připomínám, že Macron ve svobodných demokratických volbách doslova smetl Marinu Le Pen z povrchu zemského, když získal více než dvě třetiny hlasů v druhém kole prezidentského klání. O takovém vítězství se Miloši Zemanovi mohlo jen zdát. Stejně tak ve francouzských parlamentních volbách přesvědčivě zvítězila Macronova strana. Takže Macron a spol. mají právo vládnout zemi galského kohouta a komu se to nelíbí, ať to změní v příštích volbách. Navíc francouzských protestů se zúčastnilo asi 130 tisíc lidí, přičemž Francie má asi 67 milionů obyvatel.

Demonstrace v Česku proti Babišovi byly bouřlivé, ale poklidné. Protesty ve Francii byly orgiemi násilí se zapalováním aut, rozbíjením a rabováním obchodů a ničením kulturních památek. Motiv nespokojenosti se zvyšováním cen pohonných hmot chápu, ale násilí už ne. Je smutné, že mnozí z těch, co kritizovali ukrajinský Majdan kvůli útokům ze strany protestujících, tak hájí pouliční bitvy vyprovokované demonstranty v ulicích francouzských měst. Přitom Ukrajinci měli a mají daleko víc důvodů k nespokojenosti než Francouzi s průměrnými měsíčními platy 3000 euro (v přepočtu cca 75 000 Kč).