Byla to fraška na soudní proces. Před tribunálem "stanul" již tři roky mrtvý právník Sergej Magnitskij, který pracoval jako auditor britského investičního fondu Hermitage Capital. Ten zjistil, že vysocí státní úředníci včetně důstojníků protikorupční policie okradli Ruskou federaci o více než čtyři miliardy rublů (cca 2,6 miliardy korun) na daních.
Jako řádný občan proto podal trestní oznámení, ale pak se začaly dít věci. Jeho oznámením podloženým důkazy se nikdo nezabýval, naopak byl zatčen a uvězněn ve vyšetřovací vazbě, přičemž jeho kauzu vedli ti samí policisté, které předtím obvinil z daňových úniků. V každé normální zemi by musely být obě kauzy přísně odděleny od sebe. Proto tento styl Rusko vylučuje ze společnosti civilizovaných zemí. Magnitského vyšetřovatelé nechali zavřít jako šestatřicetiletého zdravého člověka, o rok později byl mrtvý. Podle všeho jej ubili k smrti dozorci v jeho cele v jedné z moskevských věznic. Je do oči bijící, že jeho stíhání začalo hned poté, co sám předložil důkazy o zločinech státních úředníků. Takové praktiky vrací Rusko do stalinské éry.
Je to snad v dějinách Ruska 20. století poprvé, co byl někdo souzený posmrtně, něco takového se zřejmě nestalo ani v éře nejtužších stalinských bolševických represí. V Evropě známe podobný případ z konce 9. století, kdy papež Štěpán VI. nechal vykopat mrtvolu svého předchůdce Formosy, zorganizoval s ním proces a formálně jej nechal sesadit z papežského úřadu. Jenomže o tisíc let dříve tady jaksi panovaly jiné poměry.
Renomovaný britský žurnalista a jeden z nejlepších znalců současného Ruska Edward Lucas ve své vynikající knize Klam s podtitulem Špioni a lži aneb jak Rusko obelhává Západ vydanou nakladatelstvím Mladá fronta v roce 2012 zveřejnil zprávu vyšetřovatelů španělské prokuratury, podle které v Rusku není rozdíl mezi státní správou a organizovaným zločinem. I ruské polostátní firmy jsou podle Lucase řízené mafií. Do této kategorie spadají například Rosněft, Lukoil nebo Rosatom, který se v České republice uchází o dostavbu temelínské elektrárny.
Jako řádný občan proto podal trestní oznámení, ale pak se začaly dít věci. Jeho oznámením podloženým důkazy se nikdo nezabýval, naopak byl zatčen a uvězněn ve vyšetřovací vazbě, přičemž jeho kauzu vedli ti samí policisté, které předtím obvinil z daňových úniků. V každé normální zemi by musely být obě kauzy přísně odděleny od sebe. Proto tento styl Rusko vylučuje ze společnosti civilizovaných zemí. Magnitského vyšetřovatelé nechali zavřít jako šestatřicetiletého zdravého člověka, o rok později byl mrtvý. Podle všeho jej ubili k smrti dozorci v jeho cele v jedné z moskevských věznic. Je do oči bijící, že jeho stíhání začalo hned poté, co sám předložil důkazy o zločinech státních úředníků. Takové praktiky vrací Rusko do stalinské éry.
Je to snad v dějinách Ruska 20. století poprvé, co byl někdo souzený posmrtně, něco takového se zřejmě nestalo ani v éře nejtužších stalinských bolševických represí. V Evropě známe podobný případ z konce 9. století, kdy papež Štěpán VI. nechal vykopat mrtvolu svého předchůdce Formosy, zorganizoval s ním proces a formálně jej nechal sesadit z papežského úřadu. Jenomže o tisíc let dříve tady jaksi panovaly jiné poměry.
Renomovaný britský žurnalista a jeden z nejlepších znalců současného Ruska Edward Lucas ve své vynikající knize Klam s podtitulem Špioni a lži aneb jak Rusko obelhává Západ vydanou nakladatelstvím Mladá fronta v roce 2012 zveřejnil zprávu vyšetřovatelů španělské prokuratury, podle které v Rusku není rozdíl mezi státní správou a organizovaným zločinem. I ruské polostátní firmy jsou podle Lucase řízené mafií. Do této kategorie spadají například Rosněft, Lukoil nebo Rosatom, který se v České republice uchází o dostavbu temelínské elektrárny.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
