Druhá světová válka s desítkami milionů obětí začala v režii Adolfa Hitlera přepadením Polska za aktivní pomoci masového rudého vraha Josefa Stalina. Někteří rádoby znalci namítnou, že Stalin si potřeboval zajistit západní hranice proti Německu, oddálit tak nacistický útok a připravit se na obranu země. Tento údajně bohulibý úmysl ovšem neobstojí před fakty.

Při předchozím jednání s Francii a Velkou Británii o společném boji proti hitlerovskému Německu si Stalin řekl o obsazení východního Polska a Pobaltí. To samozřejmě západní spojenci nemohli akceptovat. Jenomže Hitler mu je společně s Bukovinou a Besarábií slíbil. A tak nastal obrat o sto osmdesát stupňů. Komunistický Sovětský svaz uzavřel s nacistickým Německem tzv. smlouvu o neútočení, kde si obě mocnosti v tajných dodatcích rozdělily sféry vlivu, čili se dohodly, že jeden druhému nebudou v jeho gangsterských choutkách překážet. Tato nemravnost je odsouzena i v druhém díle výborné knihy Dějiny Ruska 20. století, na které se podílelo na čtyřicet špičkových ruských historiků.

Rusové blahopřáli Němcům k dobytí Varšavy

V rámci onoho čtvrtého dělení Polska postupovali oba zločinci Stalin s Hitlerem v dojemné shodě. Již 3. září sovětský ministr zahraničí Molotov neváhal ujistit německého velvyslance v Moskvě Friedricha Wernera hraběte von Schulenburga o tom, že Rudá armáda zahájí už brzy útok na Polsko, tak jak bylo domluveno. O šest dnů později pak Molotov nacistům blahopřál, když dostal falešnou zprávu o dobytí Varšavy. „Dostal jsem vaše hlášení o vstupu německých vojsk do Varšavy, prosím, předejte mé blahopřání a pozdravy německé říšské vládě.“ Ve skutečnosti však polské hlavní město padlo po hrdinné obraně až na konci září.